Věk od 1.10. – 29.11.2011

Pořadí Rasa Počet hráčů Počet CP Počet planet Celková populace Průměrná mocnost Obsazení vesmíru Průměrná rozloha
1 Athosiané 24 14 3313 5454688 348166 36% 729888094
2 Tauri 22 13 2167 3323261 3923966 14% 327341209
3 Genii 22 15 2340 3180840 3973923 7% 338325709
4 Travellerané 19 11 1619 2866150 261157 9% 244226150
5 Daganiané 20 11 1636 2242963 887576 7% 179306664
6 Doranďané 21 9 1631 2157451 9446413 7% 172376356
7 Hoffové 20 12 1500 1792930 1546859 5% 134469750
8 Manariané 19 11 1079 1410676 471296 3% 85680113
9 Antikové 22 10 744 887017 63922 1% 26497588
10 Belkané 16 5 675 663451 80667 1% 28710526
11 Sateďané 17 6 359 468555 4008 0% 6871502
12 Wraithové 17 8 399 380796 88911 0% 7506975

 

Zoat
fracek
Darak
Jakubix
michalis
tsdtiger
MirovaCzek
Inter
atack


Příběh, výzkum

Příběh část: 12, Odchod z Atlantisu

Teyla se snažila ubránit několika Wraithům, Ronon se oháněl až mu vlasy lítaly kolem hlavy a skupinka vesničanů, včetně Laraka a Liany stříleli na všechny strany. Zdálo se, že porážka je už nevyhnutelná, když z vesnice doběhli zbylí vesničané včetně několika světlovlasých královniných poskoků a všichni svorně začali bojovat s Wraithy o holý život.
Jeden z Wraihů, který byl napůl zasažen omračovací zbraní, se plazil k místu, kde předtím zmizel jeden z mariňáků. Všiml si totiž ležícího samopalu a když ho měl na dosah, tak ho popadl a začal střílet do bojujícího davu. John si toho všiml a vyrazil k němu, aby ho zneškodnil. V běhu na něj střílel z wraithské pušky, ale několikrát těsně minul. Wraith mezitím zasáhl Laraka, který se skácel k zemi a Liana se k němu s výkřikem vrhla. Pak Wraith zamířil samopalem na Johna a vystřelil. Jenže střela k němu nedoletěla. Johna v tu chvíli někdo smetl k zemi a tím ho zachránil před zásahem. John vyskočil ze země a rozhlédl se. Opodál ležel na zemi Ronon a z polohy v leže se snažil zasáhnout Wraitha se samopalem. Než se mu to povedlo, Wraith ještě naposledy vystřelil a trefil Ronona do břicha. Pak padl k zemi pod tíhou Rononova výstřelu.
John přestal vnímat všechno kolem sebe a běžel k Rononovi. Dopadl vedle něj do trávy na kolena.
,Ronone,“ naléhal zoufale. Ronon ležel na zádech a na břiše a hrudi se mu červenaly dvě krvavé skvrny, které se rychle zvětšovaly. Ruku, v níž měl předtím pistoli, měl nataženou od těla a pistole ležela kousek vedle. Nehýbal se.
,Ne! Sakra, Ronone,“ snažil se John vyděšeně Ronona probudit.
Ronon se pohnul a otevřel oči. Pravou rukou chytil Johna za paži a stiskl ji.
,Shepparde,“ zašeptal. ,Dneska jsem zabil spoustu Wraithů…,“ soukal ze sebe namáhavě.
,A ještě jich hodně zabiješ,“ přesvědčoval ho John a cítil srdce až v krku. Tak strašně se mu svíralo, že nemohl ani dýchat. Ne, tohle ne…., opakoval si pořád v duchu.
Ronon se ale jen mírně usmál.
,Rád jsem tě poznal, Johne Shepparde,“ vydechl ještě potichu a pak se uvolnilo jeho sevření.
John zůstal jako opařený. Kolem něj létaly střely a umírali lidé, ale on jako by to slyšel z velké dálky.
,Ronone?“ zkusil promluvit. ,Ronone, sakra…, to ne…, já jsem taky rád, že jsem tě poznal,“ třásl John zoufale Rononem a nevěřícně hleděl do jeho otevřených očí. Jenže Ronon neodpovídal. John pochopil, že je mrtvý. Z očí se mu vykutálely slzy a na chvíli zabořil hlavu do Rononova kabátu, ale pak se vzpamatoval. Vztekle vyskočil, popadl Rononovu pistoli a vrátil se zpět do reality.
S příchodem vesničanů se síly trochu obrátily a Wraithové na zemi začali ztrácet převahu. Majoru Lornovi a poslednímu mariňákovi se podařilo sestřelit pár stíhaček a ty, co zbyly, začaly postupně sbírat zbytek Wraithů a vracet se na mateřskou loď. Teyla právě zabila svojí P90 jednoho Wraitha, když přiběhl John a zastřelil dalšího, který se blížil z leva. Potom se pustil do všech ostatních a s výrazem pomsty ve tváři postřílel tolik Wraithů, kolik se dalo. Teyla se jen překvapeně podívala na pistoli v Johnových rukách a její pohled zabloudil na okraj louky, kde uviděla ležet Ronona. John jen zavrtěl hlavou. Teyle se v očích zaleskly slzy.
Netrvalo dlouho a bylo po boji. Zbylí Wraithové uletěli a na planetě Pelona zůstala jen hrstka vesničanů, kteří jejich nálet přežili. Larak a mnoho Strážců pentagramu byli mrtví. Liana truchlila nad jeho tělem a nepřítomně hleděla na mrtvá těla, kterými byla poseta celá louka před antickou laboratoří.
Major Lorne seděl unaveně na kameni poblíž a Teyla seděla nad Rononovým tělem a pravděpodobně prováděla nějaký rituál nebo odříkávala modlitbu.
John se šel schovat před pohledy ostatních do budovy laboratoře. V nejbližší prázdné chodbě se sesunul na zem ke zdi a složil hlavu do dlaní. Tak ho našel Rodney, kterému bylo podivné, že je takové ticho a šel se podívat ven.
,Co se děje?“ zeptal se Johna, když ho uviděl sedět na zemi.
John zvedl hlavu a Rodney si všiml jeho vlhkých očí.
,Ronon je mrtvý,“ konstatoval John a zvedl se.
,Cože? Jak?,“ vykoktal ze sebe udivený Rodney.
,Teď ne, Rodney,“ řekl už pevným hlasem Sheppard. ,Podařilo se ti aktivovat ten zatracený portál?“
Rodney si všiml rány po krmení na Johnově hrudi a jeho zbědovaného výrazu a raději na něj nenaléhal. Sám pocítil smutek, protože měl svým způsobem Ronona rád a …. Najednou si uvědomil, že ho měl rád hodně…. a teď je mrtvý. Nějak se s tím nedokázal poprat. Zatím.
,Jo,“ odvětil raději na Johnovu otázku. ,Jen potřebuji pět lidí k jeho aktivaci. Na tom paměťovém zařízení, co jsi mi dal, je spousta informací, ale bude to chtít čas, než to všechno prostudujeme…, teď ale nezmůžu nic,“ pokrčil rameny.
,Dobře, tak už ať jsme odsud pryč,“ řekl ještě John zamračeně a zamířil do místnosti s portálem.

O pár dní později na Atlantis

Elizabeth seděla za stolem ve své kanceláři a hleděla na papír před sebou. Na čistě bílém podkladu se černala jedna věta, kterou četla pořád dokola a dokola. … a žádám o okamžité převelení z antického města Atlantis zpět na Zemi….. Měla sto chutí ten papír roztrhat, spálit, zničit…. Jenže když to udělala poprvé, tak se jí za chvíli na stole objevil nový, se stejným zněním.
Od té doby, co se vrátili McKay, Sheppard, Teyla a Lorne na Atlantis, neměla možnost promluvit s Johnem o samotě. Jako by se tomu vyhýbal. Stejnou zkušenost měli i Rodney a Teyla. Poté, co doktorka Kellerová konstatovala, že královna při krmení Johnovi neubrala skoro žádné roky, neboť bylo příliš krátké, dělal dál svoji práci, ale pak jí přinesl tuhle výpověď. Doslova ji hodil před ni na stůl a beze slova se otočil a odešel. Jeho reakce ji překvapila. Věděla, že si dává za vinu všechno, co se stalo na Peloně, ale netušila, že ho to zasáhne tak hluboce. Ona sama pro Ronona upřímně truchlila. Samozřejmě, že měla na Shepparda vztek, ale nedokázala se zlobit dlouho. S tím, co se stalo, už nic nenadělá a doufala, že se k tomu John postaví stejně. Jenže to vypadá, že přišla na Peloně nejen o Ronona a dva mariňáky, ale i o Johna. A vlastně i o Teylu.
Teyla se s Rononovou smrtí vypořádala po svém. Ujala se zbylých vesničanů z Pelony, kteří se vrátili portálem s nimi a pomáhala jim vybudovat nový domov na pevnině mezi Athosiany. Řekla Elizabeth, že tam hodlá zůstat delší dobu, že by si ráda odpočinula a strávila nějaký čas se svými lidmi. Elizabeth nemohla nic namítat a tak Teylu a Peloňany nechala dopravit na pevninu. Doufala, že si to časem rozmyslí a vrátí se.
Rodney se pustil se Zelenkou do zkoumání portálu a snažili se rozluštit všechny informace, které jim Triam zanechal v paměti. Tak nemusel myslet na Rononovu smrt a měl pocit, že když přijde na to antické tajemství, tak jeho smrt nebude zbytečná.
Ozvalo se zaklepání a do místnosti vstoupil John.
,Chtěla jsi se mnou mluvit?“ zeptal se s neutrálním výrazem ve tváři.
,Ano, Johne, chtěla,“ odpověděla Elizabeth a přisunula k němu přes stůl je žádost o převelení. John se zatvářil nechápavě.
,Chci, aby sis to ještě rozmyslel,“ řekla pevně. Jenže on zavrtěl hlavou.
,Johne, poslouchej…,“ začala ho přesvědčovat.
,Ne, ty poslouchej…,“ přerušil ji zvýšeným hlasem. ,To, co jsem udělal, stálo život několika lidí a já nebudu riskovat, že se to stane zase. Tentokrát jsem to přehnal a jsem si toho moc dobře vědom. Myslím, že je načase, aby to tady převzal někdo jiný. Caldwell je určitě vhodný kandidát. U něho můžeš se nemusíš bát, že by svou unáhleností ohrozil něčí život,“ pálil na ni John rozhořčeně jeden argument za druhým.
Elizabeth jen vrtěla hlavou.
,Já to všechno chápu,“ podotkla. ,Ale nesmíš teď vidět jen to špatné. Za tu dobu, co jsi tady, jsi zachránil spoustu životů a pomohl spoustě lidí, copak to pro tebe nic neznamená?“ naléhala.
,Podívej, Elizabeth, vážím si toho, co říkáš a vím moc dobře, že bych si zasloužil od tebe mnohem horší přístup. Ale stejně mě čeká disciplinární řízení s IOA a pokud neodejdu sám, oni mě nakonec stejně vyhodí,“ konstatoval John.
,Nechceš ani bojovat?“ zeptala se Elizabeth nechápavě.
,Nemám na to teď sílu,“ odvětil John. Pak se otočil a zamířil ke dveřím. .
,Budeš nám tu chybět,“ řekla Elizabeth. John ještě u dveří zaváhal a pak vyšel z Elizabethiny kanceláře

Název výzkumu: Odchod z Atlantisu
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu:15 naq. obrů, 10 drií, 2mld naqu
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datem: 28.11. ve 23:30 hodin
— Seznamy posílat adminu bakerman, vůdce či zástupce.
a) 1 hráč = max 3 planety (5-15 nicků)
Bez seznamu, nebudou žádné odměny (můžete poslat ihned).
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat do pošty.


Příběh část 10, Boje

Rodney docela rychle zjistil, že portál se mu nepodaří zprovoznit. Na jednom sloupku totiž chyběla ona malá krabička a bez ní nebylo možno portál aktivovat. Chvíli rozčíleně chodil kolem a mumlal si něco pro sebe a Teyla postávala rozpačitě opodál. V ruce měla připravenou P90, kdyby na ně náhodou někdo zaútočil. Byla netrpělivá, protože slyšela zvenčí zvuky boje a přitom stála tady a poslouchala McKayovy nářky.
,No, definitivně se odsud nedostaneme,“ prohlásil najednou Rodney. Zatvářil se rezignovaně a sedl si na zem. Z levé kapsy vytáhl energetickou tyčinku, roztrhl obal a zakousl se do ní.
Teyla protočila panenky.
,Rodney, tak aspoň půjdeme ven a pomůžeme ostatním,“ navrhla.
,Zbláznila ses?“ vyjekl.
,Tady nejsme nic platní. Portál nefunguje, jak sám říkáš,“ přemlouvala ho Teyla. ,Pojď, zkusíme se aspoň porozhlédnout kolem. Třeba najdeme něco, co by se ti mohlo hodit.“
Rodney zvážil její slova a uznal, že by mohla mít pravdu. Vstal, vzal si pistoli a oba vyšli opatrně ze dveří místnosti. Překvapeně procházeli mezi zdmi wraithského a antického designu, až došli do chodby, kde byli v kójích uskladněni lidé k potravě. Rodney si vzpomněl na nepříjemné zkušenosti, které s těmito kokony měl. Teyla se rozhlédla kolem a když se nikdo neobjevoval, přistoupila k jedné kóji a zkusila ji nožem rozříznout. Vevnitř se něco pohnulo.
,Rodney, jsou tady živí lidé,“ vykřikla a oba se pustili do rozřezávání kokonů a vytahování lidí ven. V zápalu práce si ani nevšimli pohybu na konci chodby. Ti lidé, kteří byli ještě naživu, vyčerpaně vylézali ze stěn a vděčně děkovali Rodneymu a Teyle. Oba však věděli, že jejich vysvobození je pouze dočasné. Venku to nevypadalo na to, že by Wraithi prohrávali a překvapení vesničané rychle vybíhali z budovy jen aby zjistili, že venku zuří bitva a že jejich vesnice je v plamenech.
Když pustili posledního člověka, Rodney úplně zapomněl na strach a spokojeně si otřel ruce o kalhoty. Teyla se sehnula k zemi pro samopal, když Rodney uslyšel v levém uchu zasyčení a rychle se otočil. Hleděl do očí rudovlasé královny. Rodenymu ztuhly rysy ve tváři a jako zkamenělý stál před štíhlou Wraithkou, která ho provrtávala pohledem.
Teyla se pomalu zvedla a zamířila samopalem na královnu. Ta bleskurychle popadla Rodneyho pod krkem a postavila se za něj. Rodney se vzpamatoval a začal se vzpouzet v královnině sevření. Na to nebyla královna připravená, povolila stisk a Rodney se vyprostil a spadl na zem. Teyla se chystala vystřelit, když se z do chodby vyřítili dva muži ve wraithském oblečení a zabránili jí ve výstřelu. McKay na chlapíky vyvalil oči a nezmohl se na žádný odpor, když jeho i Teylu drželi.
,Zavřete je,“ rozkázala jim královna.
Muži je mlčky popostrčili a odvedli je do jedné z cel na konci chodby. Pak zůstali stát přede dveřmi a hlídkovali.
Ronon a ostatní mariňáci vyběhli z budovy, kde byla antická laboratoř a uviděli stejný obrázek, jako z druhé strany vesnice podplukovník Sheppard. Ronon na nic nečekal a vrhnul se do válečné vřavy.
,Horká hlava,“ zavrtěl hlavou Lorne a následoval ho.
Ronon kosil jednoho Wraitha za druhým, ale jako by jich stále přibývalo. S týmem mariňáků procházeli uličkami vesnice, vyhýbali se paprskům stíhaček a snažili se pomáhat vesničanům, kteří překvapeně hleděli na cizí muže vládnoucí tak mocnými zbraněmi. Uprostřed vesnice bojoval o život Larak a dalšími Strážci pentagramu a snažil se postupně ustupovat s ostatními na kraj vesnice.
,Musíme se dostat do jeskyně,“ křičel zrovna, když se k nim probojoval Ronon a major Lorne.
,Pozor,“ zařval Lorne a nad nimi se objevila stíhačka. Všichni se vrhli na stranu a podařilo se jim vyhnout paprsku. O pár metrů dál však stíhačka nabrala mladou dívku, která utíkala uličkou a neměla se kam schovat. Zbyl po ní jen zoufalý výkřik v uších ostatních, kteří zatím zůstali.
,Vy jste přišli taky portálem?“ zeptal se jich udýchaně Larak. Lorne nejdříve nechápal, na co se ho ptá, ale pak mu svitlo.
,Ano,“ odpověděl. Na chvíli se situace uklidnila, tedy aspoň v té části vesnice, kde zrovna stáli. Ronon stál na rohu jednoho domu a s pohledem upřeným na detektor známek života hlídal, zda se neblíží Wraithové. Konečně měli čas ho použít.
,Pak jste přátelé Johna Shepparda,“ usmál se Larak.
,Vy jste ho viděl?“ reagoval Ronon, který ho zaslechl. Aspoň teď měli jistotu, že se sem podplukovník Sheppard dostal a je pravděpodobně živ a zdráv. ,Kde je?“ zeptal se ještě dychtivě Ronon.

Larak začal v krátkosti vysvětlovat, co se stalo a jak se setkali s Johnem Sheppardem. Jenže vyprávěni nedokončil, protože Ronon je upozornil, že se blíží několik Wraithů. Ukázal Lornovi tečky na detektoru a vzápětí se na konci uličky objevila skupinka maskovaných Wraithů. Ronon okamžitě začal pálit a oni nečekali a střelbu opětovali. Larak začal ustupovat na konec vesnice a chtěl je odvést do lesa. V jeskyni pentagramu by byli relativně v bezpečí. Jenže nic nešlo tak, jak si představovali. Na druhé straně ulice se objevili další Wraithi a odřízli jim cestu k ústupu. Ronon, Lorne a jeho tým stříleli, jak se dalo, ale Wraithové taky nezaháleli, takže několik vesničanů padlo k zemi a jeden z týmu majora Lorna dostal přímý zásah do prsou.
Ronon zařval vzteky a ještě urputněji střílel do blížících se Wraithů. Boj byl však beznadějný. Ronon a ostatní rezignovaně zvedli ruce a položili zbraně na zem. Z vesničanů zůstal na nohách jedině Larak. Wraithové se blížili a na obloze se objevila další stíhačka, když v tom se zezadu vyřítila další skupinka vesničanů v čele s Rodneym McKayem a Teylou těsně následovanými oněmi dvěma muži, kteří je před chvílí odváděli do cely. Překvapení Wraithové neměli čas se bránit a Ronon využil situace, sebral pistoli a začal střílet na Wraithy na druhé straně. Když byli mimo nebezpečí, seskupili se na konci ulice a všem poraženým Wraithům sebrali jejich pušky. Rozdali je vesničanům, aby se mohli bránit.
,Rodney, kde se tu berete, nemáte náhodou zprovoznit ten portál?“ zeptal se Lorne.
,Není zač, majore,“ odpověděl naštvaně McKay. ,A ano, měl bych, ale nemůžu. Chybí mi jedna důležitá součást,“ dodal. Lorne se zastyděl a mírnějším hlasem dodal.
,Ach, promiňte, díky za záchranu. Tady Larak se setkal s podplukovníkem Sheppardem. Měl by být někde tady,“ vysvětloval.
,Jaká věc vám chybí na zprovoznění portálu?“ vložil se do hovoru Larak.
,No, taková malá krabička, ale tomu byste stejně nerozuměl,“ odpověděl Rodney.
,Myslíte tu, co má John Sheppard?“ nenechal se odbýt Larak.
,Vy jste ji našli?“ reagoval překvapeně Rodney.
,Celý čas jsme čekali, až ji předáme našemu spasiteli,“ vysvětloval Larak.
,O ne, zase ta stejná písnička – John spasitel,“ odfrknul si Rodney znechuceně. ,A máte ponětí, kde by mohl být?“
Larak jen bezradně zavrtěl hlavou.
John a Liana byli schovaní za křovím u antické laboratoře a pozorovali skupinku Wraithů, jak rozmlouvají s královnou. Ta před chvílí vyšla z budovy a příchozí Wraithi nemohli být víc překvapeni, když ji uviděli vycházet ven. John zaslechl útržky rozhovoru. Jak předpokládal, na orbitě planety čekala mateřská loď a na tuhle planetu zavítali, protože zachytili signál, který vysílala havarovaná Wraithlá loď. Ta, na které před mnoha tisíci lety přistála královna.
Liana pozorně poslouchala.
,Co s námi chtějí udělat?“ zeptala se potichu Johna, který ležel na břiše vedle ní a skrz listí sledoval Wraithy.
,Nic zvláštního. Nakrmí se a odletí,“ odpověděl věcně. ,Jenže pak se zase za čas vrátí. Zažil jsem to už mnohokrát,“ dodal.
,A podaří se nám někdy se jich zbavit?“
John na ni vážně pohlédl a pokrčil rameny.
,Co se stalo na těch ostatních planetách,“ naléhala Liana.
,Wraithi jejich obyvatele úplně vyhubili,“ řekl nakonec John.
Liana zasmušile hleděla na Wraithy a přemítala, že Johnův příchod nebyl doprovázen jejich svobodou tak, jak si představovali. Všude viděla jen hrůzu a beznaděj. Chtěli se zbavit nadvlády jedné královny a přitom místo ní přišlo mnohem víc nepřátel. Mnoho jejích známých bylo mrtvých a ona sama neviděla moc naděje, že by dnešní den přežila.
V následujících chvílích se stalo mnoho věcí. Od vesnice se přiřítilo pár mužů z vesnice. Někteří měli na sobě Wraithský oděv, někteří ne. Všichni však očividně čekali, že se jim nic nestane, protože byli služebníky královny. Jenže se mýlili. Ostatní Wraithové se na ně vrhli a překvapené muže odzbrojili a na několika z nich se začali živit. Vesničané zoufale křičeli na královnu, ať jim pomůže, ona se však jen škodolibě usmívala a nakonec se vrhla k tomu, co nejvíce křičel a svíjel se v sevření jednoho Wraitha. Chystala se přisát svoji pravou ruku k jeho hrudi.
,Musíme jim pomoc,“ zašeptala rozčíleně Liana a chystala se vstát.
,Ne, je to riskantní,“ snažil se ji John stáhnout zpět k zemi. ,Navíc, tihle muži sloužili královně, kolik vašich lidí k ní odvedli….,“ dodal naléhavě.
,No a co? Takhle budeme stejní jako oni,“ vykřikla Liana a teď už se nenechala zastavit. Vyběhla z křoví a začala střílet na prvního Wraitha, kterého měla na mušce.
,Sakra,“ zaklel opět John a vyběhl za ní. Střílel na všechny strany. Několik Wraithů padlo k zemi. Královna pohotově vzala jednomu z nich zbraň a vystřelila na Johna. První výstřel ho minul, ale druhý ho trefil do boku. Překvapeně pustil zbraň a skácel se k zemi. Liana mezitím střílela na ostatní Wraithy a někteří vesničané se vzpamatovali z počátečního šoku a přidali se k ní. Královna se zaměřila na Johna a šla přímo k němu.
John byl napůl ochromený z výstřelu z Wraithské pušky a ležel na zemi na zádech. Snažil se nahmatat svoji zbraň, ale byla daleko, takže na ni nedosáhl. Královna došla až k němu a sklonila se nad ním.
,Opět se setkáváme, člověče,“ zasyčela Wraithka. ,Ale teď už tě nenechám utéct…. Mám na tebe takovou chuť. Takovou krev jsem už dlouho neměla…,“ vysmívala se mu a lačně napřáhla ruku. Jakmile se dotkla jeho hrudi, ucítil prudkou bolest. Bože, už zase, mihlo se mu hlavou a snažil se nekřičet. Jenže ve stejném okamžiku se najednou ozval důvěrně známý výstřel a královna ztuhla. Pustila Shepparda, který s krvavou skvrnou na hrudníku dopadl na záda na zem, a rozzuřeně se chtěla podívat, kdo si dovolil ji vyrušit během jídla. Jenže v tu chvíli se výstřely ozvaly znova a královna sebou vždycky při každém škubla, jak ji zasáhly do zad. John se pozadu odplazil z dosahu královny a nahmatal svoji zbraň. Rychle vstal a zamířil na královnu, ale střílet už nebylo potřeba. Královna klesla k zemi a za ní se objevil Ronon s napřaženou pistolí, z níž právě několikrát vystřelil.
,Ronone,“ zvolal radostně Sheppard. Ještě nikdy toho kluka neviděl raději. Nejraději by se mu vrhnul kolem krku, ale nebyl čas. ,Už bylo na čase,“ dodal ještě a připojil se k Rononovi.
,Jsi v pohodě?“ zeptal se Ronon a stočil pohled na Johnovu ránu na prsou. Ten jenom přikývl.
Major Lorne a ostatní bojovali s dalšími Wraithy, kteří mezitím dorazili k budově antické laboratoře. Opodál uviděl John Rodneyho, který se zoufale bránil jednomu z Wraithů, střelil po něm a sáhl do kapsy.
,Rodney,“ zakřičel a hodil po něm poslední součást portálu. Ten jenom přikývl a rozběhl se směrem k laboratoři. John se vrhl do bojové vřavy. Ještě rozhodně neměli vyhráno. Wraithové jakoby vycítili, kde jim hrozí největší nebezpečí a začali se stahovat k antické budově. Navíc se začaly ukazovat wraithské stíhačky a bylo pořád těžší se jim vyhnout. Několik vesničanů skončilo v jejích paprscích. John si uvědomoval, že se situace stává neudržitelnou. Jeden ze zbylých vojáků majora Lorna právě zmizel ve wraithské lodi a na zemi po něm zůstala ležet P90.

Po dokončení výzkumu a splnění úkolu o který si napíše vůdce, bude moci rasa dobývat planety u příběhové rasy (každá rasa má svůj vlastní nick)

Název výzkumu: Boje
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu: 9 prvoplanet, 5 drií, 2M pěchy, 1M EB, 200k uni, 20k orbitů
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datem: 22.11. ve 23:30 hodin
— Seznamy posílat adminu bakerman, vůdce či zástupce.
a) 1 hráč = max 3 prvo (3-9 nicků)
Bez seznamu, nebudou žádné odměny.
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat do pošty.


Příběh část: 9, Proroctví

John a Larakovi lidé se blížili k vesnici. Chtě nechtě se k nim musel John přidat jako jejich vůdce, protože oni považovali jeho příchod za znamení a všichni teď čekali, co udělá. V duchu přemýšlel, jaké mají proti wraithským zbraním možnosti. Strážci pentagramu měli sice v jeskyni slušně vybavenou zbrojnici, jenže v ní nebyla ani jedna střelná zbraň. Tak se tedy všichni po zuby vyzbrojili tyčemi, kopími, luky a šípy a vyrazili. John měl zlé tušení, že tohle nedopadne dobře. Obdivoval ty lidi, že mají odvahu udělat něco takového, ale chyběl mu plán. Dokonce neměli ani plán B. Zdálo se mu, že poslední dobou plány B nějak zanedbával.
Najednou se John zastavil a pokynul ostatním, aby ho následovali. Larak a Liana, kteří šli přímo za ním, se rozhlíželi kolem sebe, co se děje. John si přiložil ukazováček k ústům na znamení, že mají být potichu.. K jeho uchu dolehl vzdálený zvuk, který se mu zdál nepříjemně povědomý. Pak údivem rozšířil oči.
,Wraithské stíhačky,“ zašeptal. Mezi Larakovými lidmi nastal šum. Všichni otočili oči k Sheppardovi
,Co je to?“ zeptala se Liana.
,No, to jsou takové malé lodě, jimž Wraihové chytají lidi,“ vysvětloval John. V tu chvíli zvuk stíhaček zesílil a z vesnice se ozvaly výkřiky. Strážci pentagramu na nic nečekali a rozběhli se lesem směrem do vesnice.
,Ne, počkejte,“ snažil se je John zadržet, ale oni ho neposlouchali. Měli ve vesnici rodiny a přátele a běželi jim na pomoc. S Johnem zůstali jen Larak a Liana.
,Sakra,“ zaklel John.
,Co budeme dělat,“ zeptal se Larak.
,Musíme jim na pomoc,“ připustil John. ,Ale je to beznadějné, mají lepší zbraně a je jich….,“ pokračoval.
,Ne,“ zarazil ho Larak. ,Tohle je den, na který jsme čekali. Nemůže to být naše prohra. V proroctví se říká, že ….“
,Kašlu na vaše proroctví,“ zvýšil hlas John. Liana na něj vytřeštila oči. Larak se zamračil. ,Nechápete to? Já jsem se sem dostal náhodou. Svou vlastní hloupostí. Nemůžu vám pomoct s tím Antickým vynálezem. Jsem jen voják, ne nějaký zatracený vědec,“ rozčiloval se.
,Pak nám můžeš pomoct alespoň bojovat,“ řekl klidným hlasem Larak. Otočil se, pokynul Lianě a oba dva zamířili k vesnici. John tam chvíli bezradně stál a koukal na dlouhou tyč, kterou držel v ruce. Samozřejmě, že jim pomůže, ale poznal už hodně podobných vesnic vypleněných Wraithy a věděl, že šance jsou nulové.
,Sakra, sakra, sakra,“ zaklel znova a rozběhl se za Larakem a Lianou. Bože, ať to není moje chyba, že sem Wraithové přišli zrovna teď, pomyslel si ještě v duchu.

Ronon hlídkoval u dveří a čekal, až se poslední člen mise objeví uprostřed portálu. V ruce měl připravenou svoji pistoli a tvářil se nedočkavě. Teyla a tým majora Lorna se schovali ke stěnám a Ronon otevřel dveře. Fungovaly stejně jako dveře na Atlantis. Sotva je otevřel, všichni ztuhli. Z dálky k nim dolehly zvuky wraithských stíhaček a křik nějakých lidí. Rodney se vyčítavě podíval po ostatních.
,No skvělé,“ řekl s ironií v hlase. ,Ocitli jsme se uprostřed wraithské sklizně.“
Ronon si prohlédl prostor za dveřmi a pak se vrátil zpátky do místnosti s portálem.
,Je to divné,“ sdělil ostatním. Ti se na něj podívali s otázkou v hlase. ,Tahle místnost je sice antická, ale venku to vypadá spíš jako na mateřské lodi,“ vysvětloval.
Všichni chvíli bezradně stáli, když major Lorne promluvil.
,OK. Já s mým týmem a Rononem půjdeme ven prozkoumat, co se děje a Teyla a Rodney zůstanou tady a budou se snažit zprovoznit to zařízení, abychom se mohli dostat zpět,“ rozhodl a pokýval na Teylu. Ta se mírně zamračila. Nechtěla zůstávat tady, chtěla bojovat. Ale byla zvyklá poslouchat rozkazy od Shepparda, tak jen přikývla.
Rodney začal otevírat svoje kufry a chystal se prozkoumat portál. Ronon, Lorne a další tři mariňáci se pomalu a opatrně vydali do útrob podivné stavby.

John doběhl na lesnatý vršek nad vesnici a před ním se otevřel pohled na množství stíhaček kroužících nad vesnicí a prchající skupinky lidí mezi domy. Uviděl několik Wraithů s maskami na obličejích, jak procházejí uličkami a zoufalé vesničany, jak se jim snaží ubránit tím, co právě našli po ruce. Na zemi leželo několik mrtvých a pár domů hořelo od zásahů ze stíhaček. Vládl tam chaos a lidé pobíhali zděšeně sem a tam a v tu chvíli bylo jedno, kdo je obyčejný vesničan a kdo je poskok wraithí královny. Nově příchozím Wraithům bylo jedno, jak je kdo oblečen. Byli to všechno lidé a jakou měli barvu vlasů, to bylo nepodstatné. Na několika místech viděl John Wraithy vysávat ubohé vesničany, jinde se marně snažili lidé utéct před průhledným paprskem z prolétající stíhačky.
Na kraji u jednoho z domů zahlédl John zoufalou Lianu, jak se snaží ubránit dvěma Wraithům, ale pomalu jim podléhala, až ji jeden uhodil do obličeje obrácenou stranou svojí zbraně. Liana se skácela a Wraithi ji popadli každý za jednu paži a táhli ji pryč. John sevřel pevně tyč v ruce a rozběhl se jí dolů na pomoc. Skočil mezi ně a jednoho z nich praštil tyčí do zad. Ne, že by mu to nějak ublížilo, ale překvapeně pustil Lianu a otočil se k Johnovi. Vzápětí dostal další ránu do obličeje a pak další a další. John využil okamžik překvapení a vytrhl mu z ruky zbraň, kterou pak bleskurychle obrátil k druhému Wraithovi a vystřelil na něj. Ten se skácel k zemi a John okamžitě vystřelil na druhého Wraitha, který se chystal na něj znovu zaútočit. Pak pro jistotu vystřeli na oba ještě jednou a zvedl Lianu, která se mezitím vzpamatovávala, ze země.
,Děkuji,“ řekla.
John vzal druhou Wraithí zbraň.
Na, vezmi si tohle,“ podal ji Lianě a společně se rozběhli do ulic vesnice.

Název výzkumu: Proroctví
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu:6 prvoplanet, 5 drií, 300k špionážních družic, 30k ZHN 1 mld naqu
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datem: 16.11. ve 23:30 hodin
— Seznamy posílat adminu bakerman, vůdce či zástupce.
a) 1 hráč = max 3 planety (2-6 nicků)
Bez seznamu, nebudou žádné odměny.
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat do pošty.


Příběh část: 8, Peloňané

Dle Triamova proroctví máš dokončit jeho výzkum a poté zbavit svět Wraithů jednou provždy. Já, jako současný Strážce pentagramu, ti předávám jeho odkaz,“ jednoduše a věcně odpověděl pevným hlasem Larak.
,No vidíte, a v tom to právě je,“ reagoval John. ,Já nejsem vědec. Cokoliv je v tomto uloženo,“ pokračoval a otáčel stále zářící krabičku v ruce, ,pak to nedokážu rozluštit,“ dokončil.
Larak a jeho lidé se tvářili rozpačitě. Tohle si po příchodu spasitele neočekávali. Liana si ho prohlížela se zaujetím. John Sheppard se jí líbil, ale nechápala, proč se tak brání tomu, co mu bylo předpovězeno. Že by vrozená skromnost? I ho téměř neznala, z jeho výrazu tváře vyzařovala inteligence a odvaha. Ať si říká co chce, ona cítila, že tento člověk přinese do jejich životů změnu a že jeho příchod bude začátkem nového života na jejich planetě.
,Poslyšte,“ řekl rychle John, když viděl, jak se zatvářili zklamaně. ,To ale neznamená, že když já nejsem vědec, že je všechno ztraceno. U nás je vědců spousta a pokud jsem tím portálem prošel já, pak oni projdou taky a rádi udělají, co bude v jejich silách.“ Zavládl šum.
,Takže se předkové do svého města vrátili?“ zeptal se Larak s nadějí v hlase.
,Ne tak docela,“ vysvětloval John. ,Jsme jejich hodně vzdálení potomci. Jsme cestovatelé vesmírem a přišli jsme na Atlantis, tak se město předků jmenuje, z planety zvané Země. Je někteří z nás mají tuto schopnost,“ zamával zářícím předmětem ve vzduchu. ,Ale jsme ochotni vám pomoct, pokud to bude jen trochu možné.“
John se posadil zpátky na kámen a antické zařízení položil vedle sebe. To okamžitě zhaslo a leželo tiše na zemi vedle něj. Ostatní se uvolněně posadili také a vzrušeně mezi sebou diskutovali o tom, co je asi čeká. John se obrátila na Laraka a konečně se dostal k tomu, co ho zajímalo nejvíc.
Tak, a teď mi řekněte, jak se sem dostala ta zatracená rudovlasá upírka, co vám vysává kamarády,“ vyklopil ze sebe rychle a pustil se do zbytku polévky.

Po zuby ozbrojený tým podplukovníka Shepparda bez podplukovníka Shepparda stál shromážděn v místnosti s pentagramovým portálem a dolaďoval poslední detaily nadcházející cesty. Společně s nimi tam čekal tým majora Lorna včetně majora Lorna a Elizabeth s dr. Zelenkou, kteří dohlíželi na hladký průběh odchodu na misi. Rodney McKay byl obklopen několika kufry, do nichž vtěsnal co nejvíce vybavení, které podle jeho mínění mohlo být potřeba, ale přesto se tvářil naštvaně, protože se mu tam nevlezlo všechno tak, jak by chtěl.
Dlouho do noci se bavili tím, že plánovali misi do nejmenších podrobností a Ronon s Teylou se podrobili genové terapii, aby mohli projít portálem také. Potom dr. Weirová přikázala, že mají jít všichni spát, protože unavení na misi rozhodně nepůjdou. Už tak je riskantní, tak ať se na to aspoň pořádně vyspí. Stanovila odchod na jedenáctou ranní a přesně v jedenáct se vydala dolů, aby osobně dohlédla, jak jí portálem mizí její nejlepší lidé s vědomím, že se třeba už nikdy nevrátí. Žaludek měla z toho sevřený a kdyby bylo na ní, šla by do toho hned s nimi. Bylo jí však jasné, že nesmí nechat Altantis bez velení a riziko bylo příliš velké. Stejně to cítil dr. Zelenka, který byl rozhodnut jít s nimi, dokud mu to Elizabeth nezakázala, protože nechtěla přijít o dva své nejlepší vědce najednou. Řekla mu to na rovinu. Pokud se McKay nevrátí, pak on bude jediný, kdo Rodneyho v jeho práci zastoupí. Rodney, který byl u rozhovoru přítomen, prohlásil, že si to teda nemyslí, ale že v některých méně náročných úkonech by mohl být Zelenka prospěšný.
Teď stáli připravení před portálem a pět z nich si stouplo ke sloupkům, aby ho aktivovalo. Vytryskly paprsky a vytvořily uprostřed známý pentagram. Pak Zelenka hodil do pentagramu čtyři základní elementy a světlo uprostřed začalo bublat a vířit a měnilo barvu.
Všichni chvíli stáli a pak se pohnul Ronon, který už chtěl být na druhé straně, ať se stane cokoliv. Vykročil směrem ke světlu a chystal se do něj vstoupit.
,Počkej,“ ozvala se Elizabeth. Ronon se zarazil a otočil se naštvaně k ní. Teď už mu v odchodu nezbrání, i kdyby se na hlavu stavěla, říkal si v duchu.
,Hodně štěstí,“ řekla však jen tiše Elizabeth a s pohledem plným obav mu pokynula.
Ronon opětoval pokývnutí a pak neohroženě vkročil do světla. Stejně jako předtím u podplukovníka Shepparda, Ronona obklopily barevné paprsky a než se všichni stačili vzpamatovat, byl pryč. Všichni postupně učinili totéž, až v místnosti zůstala jen Elizabeth a Radek Zelenka a oba se sevřenými srdci hleděli na ztichlý portál, v němž zmizeli jejich přátelé.

John se probudil do studeného rána. Chvíli ležel a přemítal, kde vlastně je, když si vzpomněl na události předchozí noci. Ležel na v jeskyni na prostém lůžku ze slámy a byl přikrytý hrubou, ale teplou přikrývkou. Posadil se a zhluboka zívl. Necítil se moc odpočatě, musel spát jen pár hodin, protože už když přišel do jeskyně, začínalo se rozednívat. Jeho lůžko bylo v jedné z bočních malých jeskyní kolem hlavního sálu s pentagramem. Všude panoval klid, všichni ostatní ještě očividně spali. John si tedy ještě na chvíli taky lehl a v hlavě si promítal vše, co se minulé noci dozvěděl.
Poté, co se Laraka zeptal na Wraithskou královnu, dozvěděl se zbytek příběhu, který se odehrál na této planetě. Podle Larakových slov žili obyvatelé planety spokojeně ještě dlouho po smrti Antika Triama, který jim zanechal svoje učení a vyslovil proroctví. Kupodivu se Wraithové této planetě asi dlouho vyhýbali, což John připisoval správnému odhadu Antiků, že bez brány je planeta mnohem hůř přístupná. Sheppard sice netušil, v jaké části galaxie planeta je, ale pokud byla hodně vzdálená z dosahu Wraithských lodí, mohlo trvat dlouho, než na ni Wraithové přišli. Jak se později John dozvěděl, planeta se jmenuje Pelona a Peloňané si po několik generací předávali příběh o dávném předkovi, který kdysi na Peloně bydlel. Pouze Strážci pentagramu však znali celý příběh a pečlivě střežili tajemství ukryté v kamenném pentagramu v hluboké jeskyni, kam ho Triam uschoval.
Peloňané žili spokojeně prostým životem, a i když na jejich planetě byla antická laboratoř, u nich samotných se nikdy nevyvinuly znalosti natolik, aby došlo k nějakému technologickému pokroku. Pelona však pozornosti Wraithů neunikla a jednoho dne se zjevila na obloze Wraithská mateřská loď, která Pelonský lid téměř vyhubila. Strážce pentagramu a pár dalších lidí se ukrylo v jeskyni. Ostatním se zachránit nepodařilo. Na dlouhou dobu měli přeživší Peloňané pokoj, ale za nějakou dobu mezi nimi začalo docházet ke sváru. Rozdělili se proto na dvě skupiny. Jedna věrně střežila v čele se Strážcem pentagram, druhá tvrdila, že se jedná jen o báchorky, kterým nelze věřit a přestěhovala se zpět do vesnice. Strážců však bylo málo a postupně zmizeli úplně. V jeskyni s pentagramem zanechali na zdech v nápisech a kresbách celý příběh, kdyby se náhodou jednoho dne předkové vrátili.
Jenže vrátili se Wraithové. Tedy vrátil se jeden Wraith. Na planetě nouzově přistála mateřská loď, na jejíž palubě z neznámého důvodu byla jen královna. Peloňané viděli její přistání, jenže Wraithové se neobjevili. Brzy se však začali ztrácet lidé a Peloňané začali pátrat proč se tak děje. Stalo se, že královna při tom, jak se skrývala na Peloně, objevila opuštěnou antickou laboratoř. Poznala antický design, ale jinak neobjevila žádné stopy po přítomnosti antiků. Wraithka prozkoumala celou laboratoř, ale nenašla nic, co by se jí mohlo hodit k opravě její lodi.
Peloňané, kteří se vydali do okolí vesnice hledat příčinu mizení jejich sousedů, objevili královnu v antické laboratoři zrovna, když si prohlížela portál, který tam zanechal Triam. Jeden z nich vykřikl, že proroctví, které považovali za pohádku, se splnilo. Nikdo z nich předtím Wraitha neviděl, takže svůj omyl nepoznali a královna toho patřičně využila. Pro jistotu hned na místě vysála jednoho z nich, čímž si zajistila to, že se nepříliš moudří vesničané ze strachu podrobili a od té doby jí sloužili. Aby se cítila jako doma, postupně si královna vybavila antickou laboratoř po svém s použitím svojí lodě neschopné letu a po generace si vybírala mezi vesničany podle vzhledu ty, kteří jí byli pak věrnými služebníky. Proto se jejími posluhovači stali jen světlovlasí muži, aby jí připomínali to, čím byla. Zajišťovali jí stálý přísun potravy a brzy už bylo zapomenuto původní proroctví a královna už tisíce let vládne na Peloně vládou strachu a bezpráví. Její vláda je přerušována staletími spánku, ale Peloňany nikdy nenapadlo se jí jakýmkoliv způsobem zbavit. Strážci pentagramu postupně zmizeli z myslí jejích obyvatel.
Přesto se občas mezi vesničany našel někdo, kdo nesouhlasil s tím, jak se věci na Peloně mají. Většinou se však královna s odpůrci vypořádala tak, že si je dala k večeři. Jenže pak se objevil mladý muž jménem Larak. Sem tam zaslechl mezi lidmi povídačky o tajemné jeskyni uprostřed lesů, kde je ukryto proroctví předků. Larak se vydal do lesa a jeskyni našel. Na stěnách jeskyně byly vyobrazeny obrázky událostí z dávných let a z nápisů, které tam zanechali dávní Strážci, Larak vyčetl, jaké bylo doopravdy proroctví. Rozhodl se, že se stane Strážcem pentagramu a se skupinkou vesničanů, kteří se k němu přidali, utekl z vesnice a od té doby se skrývají v lesích a jeskyních a opět se snaží obnovit pradávné proroctví. Začali mezi vesničany zasévat semínka pochyb o vládě Wraithské královny a mnoho z nich jim uvěřilo.
John se ocitl na Peloně zrovna v době, kdy královna řešila problém s rebelanty, kterým se začalo říkat Zapovězení. Dozvěděla se o proroctví Strážců pentagramu od jedné ze svých obětí a když se objevil Sheppard, začala se cítit ohrožená. Nikdo však netušil, že poslední dobou začala pociťovat, že se příslušníci její rasy blíží. Ten pocit v ní stále sílil a ona poznala, že již brzy nebude na této planetě jediná. Zdá se, že někdo probudil její druhy z dlouhého spánku a přinutil je hledat nová místa s potravou.

Název výzkumu: Peloňané
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu: 15 naq. obrů, 8 drií, 15k otrokářů
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datem: 8.11. ve 23:30 hodin
— Seznamy posílat adminu bakerman, vůdce či zástupce.
a) 1 hráč = max 3 planety (5-15 nicků)
b) 1 hráč = 5.000 otrokářských lodí (3 nicky)
Bez seznamu, nebudou žádné odměny.
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat do pošty.


Příběh část: 7, Triam

,Na mě?“ vykulil John oči na chlapíka před sebou. Kolem se ozvalo souhlasné mručení.
,Ano, na tebe,“ odvětil muž.
,Poslyšte, to musí být nějaké nedorozumění. Já jsem se tady ocitl v podstatě náhodou,“ začal vysvětlovat John. Na tváři všech přítomných se objevilo překvapení. Vůdce se zatvářil znepokojeně, ale pořád se usmíval
,Přišel jsi přece portálem v domě předků, ne?“ zeptal se opatrně.
,No, to asi ano, ale…,“ odvětil John a hlavou se mu honila spousta myšlenek. Pomalu mu začínalo docházet, co se vlastně stalo a co si ti lidé myslí.
,No, tak potom jsi to ty, na koho čekáme,“ oddychl si vůdce i ostatní v jeskyni a atmosféra se citelně uvolnila.
,Já jsem Larak,“ představil se sedící muž a pokývl hlavou ,Jsme Bratrstvo pentagramu a já jsem jeho vůdce. Možná jsi už o nás slyšel, ostatní nám říkají Zapovězení,“ dodal a s úsměvem pokynul Johnovi, aby si přisedl k němu.
,Já jsem John Sheppard,“ odpověděl prostě John a bylo mu jasné, že nemá cenu dodávat podplukovník, protože by to těm lidem stejně nic neřeklo, stejně jako na mnoha jiných místech, která navštívil. Pak se vděčně posadil vedle Laraka. Před sebou měl velký kámen s pentagramem. Nyní byla Johnovi jasná souvislost s tím zařízením, kterým se sem dostal. Sice měl ještě hodně otázek, ale měl ten dojem, že teď se asi dozví odpovědi na mnohé z nich a tak jen tiše seděl a na nic se neptal. Nějaký mladý muž mu přinesl misku s vodou a John ji hltavě vypil až do dna.
,Díky,“ řekl a utíral si mokré rty hřbetem ruky. Vedle Laraka se objevila mladá žena a John v ní poznal tu, která mu předtím pomohla na útěku. Nyní bez kapuce viděl, že má dlouhé zrzavé vlasy, hezký pihovatý obličej a v očích se jí mísila vážnost s šibalskými ohníčky. John k ní mlčky pokývl na důkaz toho, že ji poznal a že děkuje a ona si sedla vedle Laraka.
,To je moje dcera Liana,“ představil ji Larak Johnovi. John se na ni unaveně usmál. Liana si ho zvědavě prohlížela a přitom si sundala dlouhý plášť s kapucí. Pak se odněkud objevily další dvě ženy a podávaly jim misky s kouřící polévkou, tedy aspoň pokud to mohl John identifikovat. S chutí se pustil do jídla.
,Myslím, že bychom ti měli povykládat vše od začátku,“ spustil Larak, zatímco John si užíval první jídlo po dlouhé době a hltavě do sebe házel jedno sousto za druhým. Přikusoval k polévce nějaký chleba a v momentální chvíli se cítil téměř blaženě. S plnou pusou přikývl, jako že poslouchá a ládoval se dál. Ostatní lidé v jeskyni se sesedli kolem Laraka blíž a v jejich očích se odrážely plápolající pochodně. Stíny tančily po stěnách a na chvíli si John připadal jako v jiném světě. Atlantis se všemi vymoženostmi a technickými zázraky bylo na hony daleko a od chvíle, kdy město opustil, se stalo tolik věcí. Zasmušil se při vzpomínce na všechny, které zanechal v pochybách, co se s ním stalo, ale rychle ty myšlenky zahnal. McKay určitě něco vymyslí, řekl si. Vždycky něco vymyslí, ujišťoval se zoufale.
,Před mnoha a mnoha generacemi si předkové postavili na naší planetě výzkumnou laboratoř. Přišli k nám ze svého slavného města a po několik let laboratoř využívali ke svými výzkumům. Válka s Wraithy byla v plném proudu a jak tvrdili, snažili se vynalézt něco, co by Wraithy jednou provždy porazilo,“ pokračoval Larak. Johna napadlo, že to souhlasí s tím, co bylo napsáno na displeji toho zařízení na Atlantis. Minulost se spojí s budoucností a nepřemožitelným se staneš. I McKay a Zelenka pak potvrdili, že by se mohlo jednat o nějakou zbraň.
,Proč si předkové postavili laboratoř zrovna tady?“ zajímalo ho.
,Zřejmě proto, že zde nemáme kruh předků a bylo méně pravděpodobné, že je Wraithové objeví,“ odpověděl Larak. John přikývnul. To znělo logicky. A podle toho, co Larak řekl, se tedy nepřenesl někam do minulosti, tedy aspoň ne do doby, kdy Antikové obývali Atlantis.

,Vědci, kteří zde pobývali, byli moudří a s naším lidem žili ve vzájemné shodě,“ ujala se slova Liana. Přisunula se blíž k otci, aby na ni bylo lépe vidět a pokračovala v jeho vyprávění.
,Pak se však něco stalo a předkové zde dlouho nebyli. Náš lid žil v domnění, že byli poraženi ve válce s Wraithy, ale laboratoř udržovali a hlídali dál. Pak se jednoho dnes objevil v portálu jeden z vědců, Triam.“
,V portálu?“ přerušil ji John. Už předtím se chtěl zeptat na ono zařízení, kterým se sem dostal a nyní byla zřejmě vhodná chvíle. Liana s otcem se na sebe podívali. Jejich pohled byl plný obav, zřejmě čekali jinou reakci od někoho, kdo tím portálem přišel, pomyslel si John. Brzy si uvědomí, že on není ten, za koho ho asi mají, ale zatím nebylo nutné sdělovat podrobnosti. Vyslechne si příběh do konce a pak se uvidí.
,Portál sestrojili vědci, aby se mohli bezpečně a rychle dostat kdykoliv do své laboratoře a zpět,“ vysvětlovala Liana.
,Takže se tím portálem dá projít zpět,“ nadšeně konstatoval John. Hned viděl svůj osud růžověji. S jídlem se mu vrátila síla a odhodlání, navíc začal spřádat v hlavě plán, jak vyzrát na Wraithskou královnu, což podle jeho mínění nebylo tak těžké. Horší bude přesvědčit její věrné služebníky, že si vybrali špatnou stranu barikády.
,Ano, ale my nevíme, jak,“ odpověděla Liana. ,Poté, co Triam přišel na naši planetu, už se zpět nevrátil a zůstal zde až do své smrti. Do konce života se snažil dokončit svou práci, ale zdálo se, že nemá úspěch. Když cítil, že se blíží jeho konec, shromáždil veškeré svoje poznatky a zanechal je těm, kdo by z nich mohli těžit dále.“
,A vysvětlil vám Triam, proč se vrátil sám a co se stalo s ostatními předky?“ zajímalo Johna.
Liana se odmlčela a její otec pokračoval v příběhu.
,Ano. Vyprávěl nám, že válka s Wraithy již byla prohraná a proto se předkové rozhodli, že opustí město a potopí je na dno oceánu. Jediný on, Triam, se chtěl vrátit a pokračovat ve výzkumu. Ostatní ho však nenásledovali a tak Triam jediný prošel naposledy portálem a usadil se zde. Dle jeho slov prý portál na druhé straně zajistil nějakým opatřením, které nedovolí nikomu jinému než předkům, aby jím prošel.“ Vyprávění Johnovi dávalo smysl. Portál byl očividně jen pro lidi. I kdyby ho Wraithové někdy objevili, nikdy by se jim nepodařilo přes něj dostat. Všechno do sebe zapadalo, až na tu podivnou vládu Wraithské královny. Už už se chtěl na tohle zeptat, když Larak začal vyprávět dál.

,Před svou smrtí Triam schoval svoje vědecké výsledky a jen jednomu člověku sdělil, kde jsou uloženy. Tomuto člověku se začalo říkat Strážce pentagramu, podle tvaru portálu,“ dodal a odmlčel se.
,A co to má společného se mnou?“ zeptal se konečně John, kterému bylo jasné, že bude muset s pravdou ven. Pokud ti lidé očekávali, že dokončí práci onoho Triama, pak nebyl ten pravý. Larak na něj vážně pohlédl a pak se zvedl. Pomalu přistoupil ke kamennému podstavci s pentagramem a sáhl někam dolů k zemi. John uslyšel cvaknutí, jak zřejmě někde zmáčkl nějaké skryté tlačítko.
V kameni to zarachotilo a po chvíli se začala otevírat střední část pentagramu, až se otevřela natolik, že bylo vidět do dutiny, která v kameni byla. John překvapeně odložil misku se zbytkem polévky, zvedl se a přistoupil k pentagramu. Larak sáhl dovnitř a vytáhl nějakou malou věc. Podal ji Johnovi. Jakmile ji vzal John do ruky, věcička se červeně rozzářila a všichni přítomní vydechli úžasem. Tak teď už jim nevysvětlím, že mají špatnou osobu, blesklo Johnovi hlavou a bylo mu jasné, co drží v ruce. Byla to tatáž krabička, jako ty, které se zasouvaly do jednotlivých sloupů portálu. Jediný rozdíl byl v tom, že tahle reagovala jen na antický gen, který Larakovi lidé neměli.
Larak i ostatní lidé hleděli na Johna s posvátnou úctou.
,Dobře, přestaňte na mě takhle hledět,“ pokusil se John situaci trochu odlehčit, protože mu úloha dlouho očekávaného vysvoboditele nebyla moc příjemná.
,Všechno vám vysvětlím,“ pokračoval a obrátil se na Laraka a Lianu.
,Ne…,“ přerušil ho Larak. ,Nemusíš nic vysvětlovat. Všechno je tak, jak předpověděl Triam.“ John v duchu zaúpěl. Tak tohle bude těžší než si myslel. Larak pokračoval.
,Když Triam předával svoje vědění prvnímu Strážci pentagramu, řekl mu, že jednou se portál znovu rozsvítí a přijde jeho potomek, který dokončí jeho práci. Nově příchozí přijde z Města předků a tomu je nutno předat tuto věc,“ ukázal na krabičku v Johnově ruce. ,Pokud se tato úschovna poznatků rozzáří, je to důkazem, že jsme se dočkali toho, na koho tak dlouho čekáme,“ dodal a chystal se pokračovat.
Sheppard ho však přerušil pokynem ruky.
,A co to proroctví říká, že mám udělat?“ zeptal se v obavách. Modlil se, aby z něj neudělali nějakého krále či něco podobného. Co se jeho týkalo, byl rozhodnut jim pomoct od Wraithky, ale na nějaké usazování se v čele lidu této planety ani nemyslel. Čekal, že se tady stejně co nevidět objeví McKay a ostatní, takže pokud by šlo o to, prozkoumat odkaz Triama ukrytý v paměťovém zařízení, tak adepta by už měl. A jestli si chtějí místní lidé zvolit nějakého vůdce, pak si budou muset najít někoho jiného.

Název výzkumu: Triam
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu: 9 prvoplanet, 5 drií, 75k zlodějů, 1mld naqu
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datem: 31.10. ve 23:30 hodin
— Seznamy posílat adminu bakerman, vůdce či zástupce.
a) 1 hráč = max 3 planety (3-9 nicků)
b) 1 hráč = 25.000 zlodějů (3 nicky)
Bez seznamu, nebudou žádné odměny.
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat mi do pošty.


Příběh část: 6, Jeskyně

,To bylo bezpečnostní opatření,“ vmísil se do hovoru Zelenka. ,Nejen, že k aktivaci portálu bylo potřeba pěti lidí, ale ještě tam byla ta věc s pěti elementy, a myslíme si s Rodneym, že i když těch pět lidí, co aktivuje portál, nemuselo mít ATA gen, pak ten, co vstoupí dovnitř, ho mít musí. Což podplukovník Sheppard měl. Proto se tam psalo, že je nutné najít tu správnou duši. Byla to pojistka, aby nikdo nepovolaný nemohl projít portálem. Antikové věřili, že se sem jednou jejich druh vrátí a portál byl určen pro ně. Taky se zdá, že měli Antikové smysl pro symboliku, protože zvolili pentagram jako vstupní portál. Tedy, nevím jak v Pegasovi, ale na Zemi se znamení pentagramu vykládá mnoha způsoby a tady očividně platilo, že každý vrchol pentagramu znamená jeden živel. S tímto výkladem jsem se setkal i na Zemi. Otázkou je, zda to není jen náhoda.“
Na chvilku nastalo ticho, jak si všichni v duchu přebírali právě nabyté informace.
,Zjistili jste, jakou technologii proti Wraithům vlastně zkoumali?“ zeptal se major Lorne, kterého Elizabeth přizvala k poradě proto, že v případě, že by se vydali hledat Shepparda, Lornův tým by šel s nimi.
,No, myslíme si….,“ začal Zelenka.
,Ty si myslíš,“ přerušil ho Rodney.
,No dobře,“ pokračoval rezignovaně Radek. ,Tak já si myslím, že pracovali na nějakém druhu biologické zbraně.“
Elizabeth pohlédla na McKaye, který se sice tvářil nesouhlasně, ale nic neříkal.
,Co si o tom myslíš ty, Rodney,“ zeptala se ho.
,No, sice úplně se Zelenkou nesouhlasím, ale nemám nic jiného. O tom, co vlastně ti vědci zkoumali, tam není skoro nic. Měla by to být zbraň, která rychle zabije hodně Wraithů najednou,“ řekl váhavě McKay.
,Tak to se mi zamlouvá,“ ozval se Ronon, kterému se téma porady začínalo líbit.
Zelenka a McKay se na sebe rozpačitě podívali. Elizabeth si toho všimla.
,Co je?“ zeptala se rovnou.
,No,“ začal váhavě Rodney. ,Zdá se, že ne všem Antikům na Atlantis se ten výzkum líbil,“ dokončil opatrně a po očku pokukoval po Dr. Weirové.
,No a je to tu zase,“ vydechla nespokojeně. ,Mám pocit, že Antikové mají takových kostlivců ve skříni nějak moc.“
,No, každopádně se zdá,“ pokračoval ještě McKay, ,že se jim ten výzkum nepodařilo dokončit. Navíc to vypadá, že těsně před tím, než potopili město, jediný Triam použil portál k tomu, aby se nechal přenést do tajné laboratoře, zatímco ostatní Antikové odešli na Zem. Zřejmě chtěl pokračovat ve výzkumu tam až do poslední chvíle.“
,Jedna věc mi vrtá hlavou,“ ozvala se Teyla. ,Co mysleli předkové tím, že ,minulost se spojí s budoucností“, jak bylo napsáno hned na začátku textu?“
,No, to je právě to, co mě přimělo si myslet, že se jedná o stroj času,“ vysvětloval Zelenka. ,Taky jsem o tom přemýšlel a napadlo mě, že by to mohlo být myšleno tak, že Triamův výzkum dokončí někdo, kdo projde někdy v budoucnu portálem. Tím se vlastně spojí jeho výzkum s novými poznatky a třeba by někdo tu zbraň dokončil.“
Teyla kývla hlavou, že rozumí a i ostatním se vysvětlení zdálo celkem logické.
,Máte už nějakou představu, kam ten portál vede?“ zeptala se rezignovaně Elizabeth. Měla pocit, že je toho na ni moc. Už nyní věděla, že pokud chce zjistit, co se stalo Johnu Sheppardovi, bude muset nechat tím portálem projít svoje lidi, což se jí ale vůbec nelíbilo. Netušili, kam to vede, co je na druhé straně čeká a riziko bylo obrovské. Mohla přijít o další členy výpravy a nevěděla, zda to ještě unese.
,Ne,“ řekli Zelenka a McKay dvojhlasně. ,O tom, kam by ten portál měl vést, není zmínka. Předpokládáme, že Antikové vybrali bezpečné místo, ale je to deset tisíc let. Mohlo se to změnit a pokud víme, Wraithové tenkrát ovládli celou galaxii, takže to místo nyní může vypadat úplně jinak.“
Elizabeth si povzdechla. Byla bezradná. Netušila, co má udělat.
,Já do toho rozhodně půjdu,“ prohlásil Ronon, který konečně mohl říct nahlas to, o čem celou dobu uvažoval. ,Podstoupím genovou terapii, abych mohl projít portálem.“
,Moment,“ řekla rázně Elizabeth. ,Nikdo nikam nebude chodit….,“ dodala a Ronon se naštvaně chystal, že jí bude odporovat. ,Aspoň dokud si to pořádně nenaplánujeme,“ dokončila myšlenku. Ronon se uklidnil a všichni společně se pustili do vzrušené debaty. Elizabeth je všechny podezírala, že místo, aby měli obavy, co by se jim mohlo stát, jsou vzrušení představou, že mohou objevovat něco neznámého. Přinejmenším Rodney a Ronon vypadali, že by do toho portálu skočili hned a bez rozmyslu. Musela se přes vážnost situace pro sebe usmát. Co čekala? Jsou to lidé, kteří s ní šli do expedice, ze které mysleli, že se nevrátí. V podstatě si uvědomila, že od nich ani nic jiného nečekala. Tak v sobě zapudila ty nejhorší představy a připojila se k ostatním, kteří začínali vymýšlet plán na záchranu podplukovníka Shepparda.

John strávil noc ve stejné díře, v níž byl uvězněn už předtím. Poté, co královna skončila s oním mladíkem, zřejmě ztratila chuť pokračovat v jejich konverzaci a přikázala svým mužům, aby ho odvedli zpět do téhle kobky. John měl pořád před očima výraz chlapce, jež se stal královniným hlavním chodem a nemohl se ho zbavit. Neustále přemítal, zda nemohl udělat něco pro jeho záchranu, třeba mohl prozradit, odkud přišel, ale čím dál víc mu bylo jasné, že kdyby tomu zabránil teď, Wraithka by ho vysála někdy jindy. Přesto mu byl ten pocit nepříjemný. Neměl rád bezpráví a tohle bylo o to horší, že se ho dopouštěli lidé na lidech. Přemítal, jak to mohlo dojít tak daleko. Vždyť kdyby se všichni obyvatelé sjednotili, během chvilky by královnu mohli zlikvidovat, je přece sama. V tom musí být ještě něco jiného.
John ležel v kobce na zádech a snažil se nemyslet na to, že má strašný hlad a žízeň. Nejedl a nepil nic od včerejšího oběda, kdy ho Rodney vytáhl od stolu s tím, že má jít s ním dolů pomoct mu s jeho novým objevem. Při té myšlence si představoval, co asi teď dělají na Atlantis. Vzpomněl si, jak odstrčil McKaye, když mu chtěl zabránit v tom, aby vstoupil do toho zařízení. Kde se to jen v něm vzalo? Jenže v tu chvíli ho to tak lákalo, že všechno ostatní šlo stranou. Teď ho to samozřejmě mrzelo. Rodney mu chtěl jenom pomoct, stejně tak Ronon, a teď kvůli jeho neústupnosti určitě na Atlantis nedělají nic jiného, než že přemýšlí, jak ho z toho dostat. Podvědomě věděl, že se pokusí to zařízení použít. Kvůli němu se jeho přátelé dostanou do nebezpečí. John se díval na otvor vysoko nad sebou, kterým prosvítal slabý svit měsíce.
Najednou se nečekaně nahoře něco pohnulo. John vyskočil na nohy a pozorněji se zadíval na otvor. Opravdu. Něco se tam hýbalo. Chvilku viděl jen míhat se stíny, když se najednou poklop, který tam zřejmě byl, potichu otevřel a dolů se spustilo tlusté lano. John zůstal stát jako zařezaný. Tak tohle nečekal. Nahoře někdo netrpělivě zahýbal lanem. John se vzpamatoval a dál neváhal ani minutu. Horší to už být nemůže. Popadl lano a pomalu začal šplhat nahoru. Nahoře mu s tím vehementně pomáhali, protože netrvalo dlouho a něčí ruce ho chytly a přetáhly přes okraj poklopu na travnatou zem. John kolem sebe rozeznal tři postavy v pláštích s kapucí. Už už otvíral pusu, aby se zeptal, kdo jsou, když jedna postava zasyčela.
,Pssst, na nic se neptejte a pojďte s námi,“ rozkázal ženský hlas. Ostatní dva neznámí vytáhli lano, zavřeli poklop a všichni společně se rozeběhli k nedalekému lesu, aby zmizeli mezi stromy. John si po cestě všiml několika ležících postav, zřejmě strážní, kteří hlídali poklop.

Když doběhli k lesu, John se zastavil, aby se ohlédl, zda je nikdo nesleduje.
,Honem,“ pobízel ho ženský hlas netrpělivě. ,Za chvilku se proberou a máme ještě kus cesty přes sebou,“ dodala neznámá žena a rukou ho pobízela, aby se nezastavoval a následoval je.
John se tedy dal znovu do běhu. Cesta vedla ještě chvíli lesem a poté se stáčela z lesa ven a mířila do nedalekých kopců, jejichž vrcholky se vynořovaly z mlžného oparu. Pomalu se rozednívalo a na Johnovi se začaly projevovat účinky hladu a žízně a v hlavě se mu ozvala opět tepavá bolest od rány, kterou dostal den předtím. Vyčerpáním začal zpomalovat, když si toho všimli jeho dva neznámí společníci. Přiskočili k němu, každý z nich ho popadl pod jednou paží a s jejich pomocí došli již pomaleji ke vchodu do jeskyně, kde už na ně čekala třetí z neznámých zachránců.
Všichni společně vešli dovnitř a zamířili hluboko do spleti jeskynních uliček. Šli ještě nějakou dobu, John si pomyslel, že museli dojít pěkně hluboko a daleko do nitra hory, když se před nimi otevřela prostorná jeskyně osvícená pochodněmi, které plály v držácích na stěnách. V jeskyni sedělo pár mužů a žen a na vyvýšeném místě u zadní stěny seděl starší muž, zřejmě někdo důležitý, a všichni spolu potichu rozmlouvali. Uprostřed jeskyně ležel na zemi velký kamenný kvádr a v jeho středu byl hluboce vyryt pentagram.
Když vstoupili Sheppard a jeho tři průvodci dovnitř, hovor utichl a všichni obrátili hlavu k příchozím. John měl takové tušení, že upírají zraky na něj a mírně se ošil. Nebylo mu to zrovna příjemné, o to víc, že absolutně netušil, co se děje a navíc se z posledních sil držel na nohách. Zezadu ho jemně někdo pobídl, aby šel dál. Poslechl a pomalu došel až téměř k sedícímu muži, který s úsměvem vstal a podával mu ruku.
,Vítej,“ řekl pevným hlasem a stiskl pravou ruku Johnovi, který ji k němu automaticky napřáhl. ,Už na tebe dlouho čekáme.“

Název výzkumu: Jeskyně
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu:15 naq. obrů 500 měst, 10 drií, 1M pěchoty, 1M EB, 100k UNI, 1k orbit
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datem: 26.10. ve 23:30 hodin
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat mi do pošty.
–Vůdce napíše seznam, komu dát odměny. 1 hráč = max 5 obrů (3-15 nicků)
Bez seznamu, nebudou žádné odměny.
— Seznamy na obry posílat adminu bakerman


Příběh část: 5, Portál

Královna vstala ze svého trůnu a šla Johnovi naproti. Vypadala jako všechny wraithské královny. Měla na sobě bílé šaty, v jejichž svitu vynikaly jasně červené vlasy, které však měnily odstín, jak se pohybovala v tlumeném světle místnosti. Přiblížila se k Sheppardovi a zvědavě si ho prohlížela s lačným pohledem ve tváři. Krvežíznivě se usmívala a cenila na něj svoje špičaté zoubky, jak chodila kolem něj a vpíjela se do něj pohledem.
John se cítil mírně nervózně, přeci jen v takové společnosti nebyl zrovna ve své kůži. Navíc měl svázané ruce, takže byl proti wraithské královně téměř bezmocný. Netrpělivě otáčel hlavou směrem ke královně. Připadal si jako nějaký exponát v muzeu. Královna se konečně zastavila před ním a zkoumavě mu hleděla do očí.
,Ty jsi jiný než ostatní, které mi sem posílají ke krmení,“ řekla a přimhouřila oči.
,Jsem hezčí?“ zeptal se John drze a opětoval její pohled zblízka do očí.
Wraithka zlostně zasyčela a vycenila zuby.
,Brzy nebudeš mít tolik humoru,“ odvětila. ,Až se na tobě nakrmím,“ dodala a aby podpořila svoje tvrzení, napřáhla na něj pravou ruku, na jejíž dlani uprostřed mohl John vidět otvor na krmení.
,Už jsem to viděl několikrát, nemusíš se tím chlubit,“ řekl znechuceně a unuděně protočil panenky.
Královna se zarazila. Něco v jeho poznámce ji zaujalo a chvíli přemýšlela, než zase zasyčela. John už toho měl dost.
,Hele, přestaň chodit kolem horké