| Pořadí | Rasa | Počet hráčů | Počet CP | Počet planet | Celková populace | Průměrná mocnost | Obsazení vesmíru | Průměrná rozloha | ||
| 1 | Daganiané | 30 | 22 | 3945 | 5487608 | 10351706 | 48% | 852020879 | ||
| 2 | Genii | 31 | 19 | 2815 | 3479562 | 1195046 | 22% | 358958133 | ||
| 3 | Athosiané | 30 | 14 | 1731 | 2468243 | 67787 | 9% | 153277516 | ||
| 4 | Manariané | 28 | 15 | 1473 | 2172158 | 41455 | 7% | 127923513 | ||
| 5 | Antikové | 32 | 11 | 1097 | 1566786 | 98778 | 4% | 70688653 | ||
| 6 | Travellerané | 31 | 9 | 1041 | 1447059 | 9758 | 3% | 58259431 | ||
| 7 | Doranďané | 27 | 12 | 799 | 1045281 | 40786 | 2% | 43326234 | ||
| 8 | Belkané | 31 | 6 | 666 | 847581 | 2481 | 1% | 17520535 | ||
| 9 | Hoffové | 28 | 7 | 697 | 811543 | 8909 | 1% | 25360640 | ||
| 10 | Tauri | 31 | 6 | 616 | 691227 | 301015 | 1% | 22006544 | ||
| 11 | Olesiané | 27 | 6 | 510 | 608214 | 50134 | 1% | 14408940 | ||
| 12 | Sateďané | 31 | 6 | 424 | 464071 | 9239 | 0% | 7880150 | ||
| 13 | Wraithové | 31 | 5 | 433 | 442349 | 4993 | 0% | 8673313 | ||
| 14 | Asgardi | 31 | 9 | 356 | 309286 | 14311 | 0% | 5681417 | ||
Temny_Apofis
Eipois
hutch
michalis
zeero
MichaelBlade
Jakubix
Bazzyb
Příběh, výzkum
Příběh část: 3, Wraithi
Když John vkročil do světelného víru v zařízení, které právě objevili Ronon s McKayem, první, co ho napadlo, bylo, že by měl zase znovu vylézt, jenže už to nešlo. Nechápal, co ho vedlo k tomu, aby takhle riskoval, aniž by se předtím pořádně poradil s McKayem, v hloubi duše sám věděl, že to, co dělá, je hloupost. Nemohl si však pomoct. Jakoby ho něco táhlo, aby vkročil do toho světla a byl rozhodnut, že to udělá. Teď stál v barevném víru a cítil, jak ho kolem dokola obepínají paprsky, které způsobovaly jemné chvění. Rozhlížel se kolem a skrze duhovou clonu viděl rozčílené obličeje svých přátel, kteří stáli jako přimražení kolem a nevěřícně hleděli na Shepparda, jak bezmocně stojí uprostřed pentagramu.
John horečně přemýšlel, jak z téhle kaše ven, ale jakmile chtěl udělat krok, jakoby byl spoutaný a nemohl se ani pohnout. Jediné, co mohl, bylo bezmocně čekat, co se bude dít dál, ale to netrvalo dlouho. John ještě na okamžik uviděl McKaye, jak se zvedá ze země, krátce mu blesklo hlavou, jak se tam Rodney dostal a najednou se setmělo. John zavřel oči v domnění, že tohle bude už asi opravdu jeho konec, ale po chvilce si uvědomil, že se nic nestalo. Stál pořád na stejném místě a zdálo se, že je dokonce i živý a zdravý.
Když znovu otevřel oči, zjistil, že stojí uprostřed místnosti pětiúhelníkového tvaru, která byla, pokud to mohl posoudit, antického designu. Místnost byla prázdná, až na naprosto stejné zařízení s pěti sloupky, jaké před chvílí zkoumali s McKayem a Zelenkou na Atlantis. V jedné stěně byly posuvné dveře, na jaké byl zvyklý z Atlantis, ostatní stěny byly holé a tmavě modré. John vystoupil z prostoru mezi sloupky a zamířil ke dveřím, ale dál se nedostal, protože dveře se otevřely a do místnosti vtrhlo několik mužů a všichni na něj zamířili zbraněmi. John okamžitě sáhl do pouzdra ne stehně pro pistoli, jakmile se však pohnul, jeden z přítomných mužů mu naznačil svojí zbraní, ať se o to raději ani nepokouší. „Klídek,“ řekl John pomalu a zvedl ruce na důkaz, že není důvod k tomu, aby na něj zbraň použili. „Nechci vám ublížit,“ dodal a přitom si pozorně cizí muže prohlížel. Byli oblečeni spíš prostě, v jednoduchých šatech, které by bylo těžko možné nazývat uniformami. Přesto však měli u sebe zbraně, což svědčilo o tom, že pravděpodobně mají důvod k tomu, aby je nosili. Navíc, a co Johna překvapilo, až údivem rozšířil oči, zbraně, které ti muži drželi v rukách, byly Wraithské ruční zbraně, Johnovi důvěrně známé a ten, jež předtím Johnovi naznačoval, aby se raději nehýbal, držel dlouhou Wraithskou pušku a stál tak blízko, že se jejím koncem téměř dotýkal Johnova hrudníku.
„Možná by ses měl raději bát, že my ublížíme tobě,“ řekl posměšně onen muž a Johnovi bylo jasné, že s přátelským rozhovorem toho tady moc nezmůže.
„Podívejte, to je asi nějaké nedorozumění….,“ pokusil se přesto ještě vyjednávat, ale jakmile promluvil, onen muž ho nečekaně přetáhl puškou přes paži tak prudce, že John neudržel rovnováhu a sesunul se na kolena.
„Mlč!“ zařval na něj neznámý a s nenávistným pohledem přidržoval puškou Johna na kolenou. Ten se raději už neodvážil vstát, protože nevěděl, čeho by byl ten chlapík ještě schopen. Ostatní se jen více přiblížili k němu a utvořili kolem něj těsnější kruh, takže teď měl kolem hlavy hned několik hlavní. Navíc očividně všichni na něco nebo na někoho čekali, mihlo se Johnovi hlavou, což se v té chvíli potvrdilo, neboť se otevřely dveře a do místnosti někdo vstoupil.
Muži kolem Johna se pomalu rozestupovali a utvořili nově příchozímu místo, aby mohl přistoupit až k němu. Jak byl John skloněný, viděl nejdřív jen nohy a spodní část těla nově příchozího, bezpečně však poznal styl oděvu, který viděl už tolikrát. Špičaté boty a dlouhý plášť byly jasnou známkou toho, že před ním stojí Wraith.
John zvedl hlavu.
„Á, říkal jsem si, kdy se obje….,“ spustil s ironií v hlase, ale zastavil se v půli věty, když pohlédl domnělému Wraithovi do tváře. Zalapal po dechu. Před ním stál zcela obyčejný člověk. Tedy, nebyl tak úplně obyčejný, měl dlouhé rovné světlé vlasy a na sobě měl typický wraithský oděv včetně kalhot a pláště. Nebýt normální lidské tváře, mohl by si ho leckdo splést s Wraithem. Johnův pohled automaticky zamířil k pravé ruce onoho individua, aby se přesvědčil, do jaké míry je ta podoba věrná. Když uviděl, že Wraithské je na onom člověku opravdu jen vzezření, trochu se mu ulevilo. Přeci jen se chtěl vyhnout tomu, aby ho opět někdo vysával, nebylo to nic příjemného a užil si toho už dost.
„Koukám, že Wraithové tady měli módní přehlídku,“ neodpustil si John ironickou poznámku, když se vzpamatoval z toho, co uviděl. Muž s wraithskou puškou se napřáhl, že ho znovu uhodí, ale wraithsky oblečený chlapík ho pokynem ruky zadržel. Přistoupil blíž k Sheppardovi.
„Pane, slyšeli jsme odsud hluk a tak jsme se sem šli podívat. Tohohle vetřelce jsme tady našli,“ řekl muž s puškou a pokorně před ním sklonil hlavu. John si pomyslel, že je to zřejmě jeho nadřízený.
„Kdo jsi a jak ses sem dostal?“ zeptal se nově příchozí jednoduše a sklonil se k Johnovi blíž. Ten přemýšlel, co mu má říct, protože i když ten člověk očividně nebyl Wraith, z nějakého důvodu se obléká jako oni, takže by mu asi neměl hned na začátku prozradit nic o Atlantis. Přece jen si Wraithové stále myslí, že město Atlantis bylo zničeno a John netušil, proč se tento člověk oblékl jako Wraith. Odpověď se však nabízela. Z nějakého důvodu asi tihle lidé Wraithy nebrali jako hrozbu, ba naopak, zřejmě je obdivovali, nebo přinejmenším se s nimi setkali a je možné, že jsou v kontaktu stále.
„Vyplivlo mě tady tohle,“ řekl John a kývl hlavou směrem k zařízení uprostřed místnosti. Muži stojící kolem vydechli překvapením a začali si mezi sebou vzrušeně šeptat. Jejich velitel s puškou se rozpačitě rozhlédl kolem a s bázlivým výrazem, který se mu objevil ve tváři, se podíval na wraithsky oblečeného muže.
„Ticho,“ rozkázal ten rázně a chytl Johna pod krkem. Sheppard se chtěl začít bránit, ale dva muži ho chytli za ruce a přidrželi ho tak, aby se nemohl hýbat. John se chvíli ošíval, ale drželi ho pevně a navíc mu do boku vrazil velitel wraithskou pušku a někdo mu odepnul z nohy pouzdro s pistolí.
„Lžeš,“ zasyčel na něj chlapík k kabátě a přisunul si Johnův obličej blíž. „Jsi jeden ze Zapovězených a chtěl jsi to ukrást,“ řekl ještě a s opovržením pustil Sheppardův krk. John už toho měl dost. Klečel na zemi, dva muži mu drželi ruce za zády a ještě k tomu mu tenhle pomatenec vykládá něco o tom, že je Zapovězený. Naštvaně mu pohlédl do očí.
„Hele, nevím, kdo jsou Zapovězení a ani mi není jasné, proč tady běháte v tom Wraithském ohozu, ale jedno vím jistě. Nelíbí se mi to. Nemám Wraithy rád. Vlastně mě dost štvou a tak mám ten dojem, že asi nebudeme kamarádi…,“ vychrlil ze sebe a v tom rozhořčení se snažil postavit a vykroutit se ze sevření. Chlapík s wraithskou puškou však k němu přiskočil a pak už se Johnovi jen zatmělo před očima, jak ho ten muž opačným koncem pušky praštil do zátylku. Sheppard se ještě snažil udržet na nohách, ale pak ztratil vědomí a sesunul se na zem.
Elizabeth měla co dělat, aby nezvýšila hlas ještě víc. Rodney, dr. Zelenka a Ronon stáli před ní v řídící místnosti a právě jí líčili, co se stalo dole u neznámého zařízení. Všichni tři se oprávněně tvářili provinile, ale to jim nepomohlo v tom, aby na ně Dr. Weirová nasupeně nevychrlila, co si o tom myslí.
„Co že udělal?“ téměř zakřičela, až Rodney nadskočil. „To snad nemyslíte vážně,“ pokračovala a kroutila nevěřícně hlavou. Položila přitom laptop, který držela v ruce na pult s DHD a udělal krok směrem k nim. Všichni tři automaticky ukročili zpět, jako by se báli, že se na ně Elizabeth vrhne. Ta k tomu ovšem neměla daleko. Přesto McKay sebral ještě odvahu, aby se pokusil obhájit.
„Ale…,“ snažil se vysvětlit, co se stalo.
„Žádné ale,“ nepustila ho Elizabeth ke slovu. „Jste všichni jak malí kluci. Máte novou hračku a první, co vás napadne, je vyzkoušet, co umí. Jakoby jste se už dost nepoučili,“ teď už téměř řvala. Teyla a Chuck stáli opodál a ani nedutali, neboť nechtěli raději popíchnout už tak dost podrážděnou Dr. Weirovou.
„A vy Radku,“ zabodla Elizabeth zrak do dr. Zelenky. „O vás jsem si myslela, že máte víc rozumu,“ dodala a hruď se jí prudce zvedala, jak rozčíleně oddechovala. Pak se zarazila, rozhlédla se kolem a už mírnějším hlasem řekla.
„Tak, a teď mi ještě jednou pořádně řekněte, co se stalo,“ pobídla je.
Ronon a Zelenka nechali McKaye, ať to Elizabeth vylíčí sám a čekali, až skončí. Elizabeth při Rodneyho vyprávění neustále nechápavě vrtěla hlavou, ale už se trochu uklidnila a snažila se soustředěně poslouchat, co jí Rodney říká.
„Já toho Shepparda roztrhnu,“ řekla pak nakonec, když Rodney skončil tím, jak John zmizel ve světelném víru poté, co se ho on a Ronon snažili zastavit.
„No, obávám se, Elizabeth, že možná nebudeš mít šanci,“ řekl Rodney opatrně. Elizabeth k němu zvedla udiveně oči a pak si uvědomila, jak vážná je situace. Díky Sheppardově nerozvážnosti možná přišla o velícího důstojníka, ba co víc, o člověka, který jí byl přese všechno z Atlantské expedice nejbližší. Zavrtěla odmítavě hlavou a zahnala myšlenku, že by John Sheppard mohl být navždy pryč. Stalo se to už víckrát a vždycky si nějak poradili.
Název výzkumu: Wraithi
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu:1M uni, 10k orbitů, 5 drií
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datem: 25.9 ve 23:30 hodin
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat mi do pošty.
Příběh část: 2, Elementy
Elizabeth, Teyla, Ronon a Zelenka si každý stoupli ke sloupku a Rodney se postavil k tomu poslednímu. Sheppard byl navíc, tak jen stál vedle a čekal, co se bude dít.
„McKayi, jsi si jistý, že víš, co děláš? Víš, jak to dopadá….,“ podotknul John pochybovačně a tak trochu zalitoval, že se nechal přemluvit, aby šel sem dolů hned, aniž by si vzal zbraň. McKay ho vytáhl od oběda, takže měl na sobě jen černý rolák? a kalhoty a teď si připadl jak nahý, protože u antických zařízení člověk nikdy neví, co se může stát.
„Nebojte, jsem si téměř jistý, že to bude bezpečné. Potřebuji tu věc jen aktivovat, abych zjistil, k čemu to je…,“ řekl netrpělivě Rodney. „A teď se každý dotkněte toho krystalu, co trčí zepředu,“ dodal a sám tak učinil.
Jakmile se všech pět krystalů rozzářilo, ze sloupků vytryskly paprsky a uprostřed se mezi sebou spojily tak, že utvořily pentagram. Navíc z se sloupku, u kterého stál Zelenka, nahoře vyjel panel s malým displejem, na němž bylo něco napsáno. Uprostřed pentagramu se utvořil červený světelný vír, který se točil kolem dokola a tiše vrčel.
„Vidíte,“ řekl Rodney, „nic se nestalo…,“ dodal a pak se pustil svého krystalu, aby vyzkoušel, zda se zařízení opět vypne nebo ne. Očividně ale zařízení aktivovali a už nevyžadovalo další dotek lidské ruky, takže se všichni pustili a zvědavě se šli podívat, co je napsáno na displeji.
„Je to anticky,“ řekl John, když mrknul na displej a pokýval hlavou.
„Ne, vážně? Kdo by to byl čekal, že?“ opáčil ironicky Rodney a odstrčil ho stranou. „No, budu asi potřebovat nějaký čas, abych to přeložil, takže….,“ rozhlédl se kolem a pokrčil rameny.
„Už nás nepotřebuješ, že? No, rádi jsme posloužili…,“ řekla mírně naštvaně Elizabeth a vydala se zpět nahoru do řídící místnosti. Teyla ji následovala, ale ostatní ještě váhali.
„Podívám se zatím na ty sloupky a krystaly,“ řekl Zelenka a začal pomalu obcházet kolem dokola. Pak se sehnul u jednoho sloupku a zkoumal jeho složení a tvar.
Rodney zatím zíral do obrazovky a snažil se přečíst, co je tam napsáno. Pak vytáhl z kapsy zápisník a začal si text přepisovat. John a Ronon mu každý hleděli přes jedno rameno, že čehož byl značně nervózní, tak jim taktně naznačil, že pokud nemají nic jiného na práci, tak ať mu aspoň nepřekážejí. Oba pokrčili rameny a rozhodli se, že se půjdou podívat kolem, jestli tam nejsou v okolí nějaká další tajemství. Neobjevili však nic než pár prázdných místností, kde nebylo zdola nic a na konci chodby dveře, které nešly otevřít.
Když se vrátili do místnosti se zařízením, Rodney právě rozbaloval energetickou tyčinku a hloubavě hleděl do svých poznámek. Zelenka ležel na zemi u jednoho sloupku a snažil se zespoda podívat na paprsky, které ze sloupků vycházely. Očividně tam však nic neobjevil, protože se rozpačitě škrábal v rozcuchaných vlasech a bylo vidět, že neví jak dál.
„Radku, přestaň dělat voloviny a pojď raději sem,“ ozval se Rodney. Zelenka vstal ze země a šel nakouknout do McKayova zápisníku. Ronon a John se přidali a teď čekali, co z McKaye vypadne.
„Myslím, že jsem část toho textu přeložil. Tedy spíš začátek. Je tady toho víc, teda, je toho docela dost a bude trvat asi dost dlouho, než to všechno přeložíme, ale první řádky říkají asi toto: Když čtyři živly posvětíš myšlenkou, pak minulost s budoucností se spojí a nepřemožitelným se staneš.“ Rodney se odmlčel a všichni ostatní čekali, co řekne dál.
„To je všechno….,“ řekl rozčileně. „Myslíte, že jsem nějaký Superman?“ dodal a ostatní na něj dál hleděli, tentokrát pobaveně.
„No, dobře, jsem génius, ale potřebuju čas,“ pokračoval Rodney.
„Ten pentagram bude mít nějaký význam,“ řekl John a zamyšleně hleděl doprostřed paprsků. Rodney pokýval netrpělivě hlavou, jako že to je samozřejmé a dál luštil symboly na obrazovce. John začal pomalu chodit kolem pěti sloupů a zkoumavě si je prohlížel.
„Je to jako v Pátém elementu,“ pronesl najednou a vítězoslavně se podíval na ostatní. Ti se však tvářili nechápavě.
„Co tím myslíš?“ zeptal se Ronon.
„No, že to nevíš ty, to mě nepřekvapuje, ale vy dva jste vážně neviděli Pátý element?“ obrátil se na Zelenku a McKaye, kteří svorně zavrtěli hlavou. John nevěřícně zakroutil hlavou a pustil se do vysvětlování.
„V Pátém elementu museli pro záchranu světa shromáždit 4 elementy, oheň, vodu, vzduch a zemi a uprostřed dali pátý element. Díky tomu získali mocnou zbraň, kterou porazili strašného nepřítele a zachránili zeměkouli,“ vyprávěl John a pořád chodil dokola kolem pentagramu.
„No jo, ale tady nejsme ve sci-fi filmu,“ podotkl otráveně McKay a sklonil hlavu zase ke svým poznámkám.
„Moment, na tom něco je, říkal jsi, když čtyři živly posvětíš myšlenkou…., ty čtyři živly, to by mohlo být ono,“ zarazil ho Zelenka. „Co bylo v tom filmu tím pátým živlem, podplukovníku?“ obrátil se na Johna.
„No… láska,“ odpověděl váhavě Sheppard. McKay a Zelenka se na sebe podívali, pak na Ronona a Johna a pak všichni zavrtěli horlivě hlavou. Očividně je napadlo to stejné a okamžitě zaháněli tu představu.
„Tady stojí, že čtyři živly mají být posvěceny myšlenkou a ne láskou, takže Antikové asi Pátý element neviděli,“ řekl ironicky McKay.
John se ušklíbl, ale v duchu si myslel své. Z jeho pěkné hlavy se skoro kouřilo, jak se snažil přijít na to, co vlastně ten nápis znamená. Zadumaně natáhl ruku k paprskům, aby se jich dotkl. Sotva tak učinil, světelný vír uprostřed pentagramu okamžitě nabyl na intenzitě a začal měnit barvu do modra.
John ucukl a prohlížel si ruku, jestli si ji nějak neporanil. Cítil však jen mírné svrbění, které za chvíli ustalo. Rodney jen zakroutil očima a rozhodl se to raději nekomentovat. To je celý Sheppard. Nepřemýšlí a sahá, kam nemá.
Světelný vír se pomalu uklidnil a opět získal červenou barvu. Na stěnách okolo se jen odráželo světlo a přístroj tiše předl dál.
„Myslím, že zkusím ty čtyři živly,“ řekl nakonec John.
„Prosím tě, ty raději nic nezkoušej,“ odpověděl Rodney, ale nesnažil se Sheppardovi zabránit v odchodu z místnosti. Ronon, který si připadal tak trochu zbytečný, ho následoval.
„Co chceš dělat?“ ptal se Johna po cestě. Došli k nejbližšímu transportu a nechali se přenést do chodby vedoucí k obytným prostorám.
„Zkusím prostě to, co se tam píše. Co když to vyrobí nějakou superzbraň, kterou pak budeme moci porazit všechny nepřátele? Kdyby to stačilo na Wraithy nebo Asurany, vůbec bych se nezlobil,“ vysvětloval John a mířil ke své ubikaci. Vevnitř si vzal sirky, láhev s vodou, do kapsy nabral hlínu z květináče a zamířil zpět ke dveřím. Než vyšel ven, popadl ještě pistoli, která ležela ledabyle na posteli, zapnul si ji s pouzdrem kolem pravého stehna a vydal se zpět dolů. Ronon ho opět následoval, neboť v něm rostla zvědavost. Nebylo mu moc jasné, co vlastně Sheppard zamýšlí, nicméně věděl, že když mu to nevyjde, aspoň bude svědkem Rodneyho vítězoslavného pohledu a případně i nějaké hádky.
Když dorazili dolů, zastihli Zelenku a McKaye ve vzrušené debatě.
„Myslíme, že to asi opravdu bude nějaká zbraň,“ pronesl Rodney a ukázal na obrazovku. „Tady se píše, že pomocí tohoto zařízení porazíme nepřítele, ale musíme najít správnou duši k tomu, aby mohla zbraň vzniknout. Taky se tu píše něco o nějaké cestě, ale nevím přesně co. Zelenka má hloupé nápady, ani vám to raději neřeknu.“
„Co si myslí Zelenka?“ zeptal se John. Na rozdíl od Rodneyho věděl, že většina Zelenkových nápadů je opodstatněných a rozhodně stál o to, si to poslechnout.
„Myslím, že by to mohlo mít něco společného s cestováním v čase,“ vydechl Radek a se zadrženým dechem čekal, co oni na to. McKay jen nesouhlasně odfrkl, ale John se nad tím zamyslel.
„No, píše se tam, že minulost se spojí s budoucností, takže možná na tom něco je,“ řekl a Radek se na něj vděčně podíval. Rodney se podíval znechuceně na oba a raději se věnoval dál překladu.
„Podívej, myslím, že nic nezkazím tím, že vyzkouším to s těmi čtyřmi živly,“ navrhl John a Rodney jen mávl rukou, ať si dělá, co chce.
John tedy postupně vytáhl věci, které si přinesl a stoupl si těsně před vibrující světelný pentagram. Zapálil sirku a hodil ji dovnitř. Okamžitě se opět zrychlilo víření a světlo se změnilo na zelenou. Uprostřed víru, jako by to začalo vřít a bublat a místnost se začala mírně chvět. Rodney mírně uskočil od sloupu s obrazovkou a rozčileně se obořil na Shepparda.
„Co to sakra děláš, chceš nás všechny zabít?“
John však neposlouchal a šplíchl do víru trochu vody. Víření opět zesílilo a objevila se modrá barva. Sheppard rychle hodil doprostřed hlínu a vší silou do víru foukl. Nyní už vír téměř burácel a v jeho středu se střídala červená, modrá, žlutá a zelená barva. Místnost se celá třásla, jako by bylo zemětřesení a všichni až na Johna odstoupili ke stěnám, aby neupadli.
John stál fascinovaně před vírem s očima upřenýma do jeho středu a pomalu začal natahovat ruku, že se ho dotkne.
„NE,“ zařval Rodney a vrhl se k němu, aby ho zadržel. „Nevíš, co to udělá….,“ křičel dál a tahal Johna pryč. Ten se však nenechal odradit, odstrčil Rodneyho tak prudce, až spadl na zem a jako v transu zamířil znovu do středu víru.
„Ronone, sakra, dělej něco,“ řval McKay, až mu přeskakoval hlas a zvedal se ze země.
Ronon se vzpamatoval a okamžitě skočil k Johnovi. Ten však byl rychlejší a jedním dlouhým krokem vkročil do barevného víru. V tu chvíli hučení ustalo, přestala se chvět podlaha a uprostřed pěti sloupů se utvořila duhově průhledná klec s pěti stěnami, v níž stál John Sheppard a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Kolem něj začaly odspodu vířit paprsky, až ho postupně celého zaplavily a než stačil kdokoliv cokoliv udělat, najednou se klec rozprskla na všechny strany a zmizely jak paprsky, tak pentagram, zkrátka v místnosti nastala tma a John Sheppard byl pryč.
Název výzkumu: Elementy
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu:3 M EB, 10 drií
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datem: 15.9. ve 23:30 hodin
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat mi do pošty.
Příběh část: 1, Lokiho palice
John otevřel oči. Chvilku se nehýbal a přemýšlel, kde je a co tam dělá. Pomalu se rozkoukával, ale brzy přišel na to, že ani není na co se rozkoukávat. Místo, kde ležel na zádech, bylo úplně temné a jediné, co viděl, byl vzdálený světlý kruh nad ním. Johnova první myšlenka byla, že je to měsíc na černé noční obloze, ale když zaostřil, rozeznal vzdálený otvor, kterým prosvítalo světlo.
Pokusil se posadit a hlavou mu projela ostrá bolest. Sáhl si rukou na zátylek a nahmatal zaschlou krev, jak ho pravděpodobně někdo praštil do hlavy. Zaúpěl do tmy, lehl si zpátky na záda a počkal, ža největší nápor bolesti pomine. Využil té chvíle, aby si vzpomněl, jak se vlastně ocitl tam, kde se ocitl. Pomalu se mu začaly vybavovat předchozí události, vybavoval si jednu vzpomínku po druhé a v jeho obličeji se začalo objevovat zneklidnění. Uvědomil si, že rozhodně má důvody k tomu, aby si řekl, že je v pořádném průšvihu.
O pár hodin dříve
Rodney se spokojeně ládoval v jídelně tousty, když si vedle něj přisedl Ronon. Před sebe položil tác s naloženým jídlem a způsobem sobě vlastním se pustil do jídla. Rodney si nervózně poposedl a znechuceně sledoval, jak se Ronon cpe.
„Když už nejsi schopen se naučit pořádně jíst, proč si sedáš vedle mě?“ zeptal se kousavě a raději se otočil k oknu a žvýkal další toust. Bylo poledne, jídlena byla téměř plná a Rodney zaregistroval u stolu u okna doktorku Gordonovou, která k nim dorazila na palubě Daedala před pár dny. Většinou si nově příchozích nevšímal a sotva si pamatoval jejich jména, ale Julia Gordonová byla výjimka. Byla blondýna a měla krátké vlasy, což nemohlo Mckaye nechat chladným. Poslali ji sem, aby byla k ruce nové lékařce, která nahradila Carsona Becketta. Při vzpomínce na něj se McKayův obličej na chvíli zasmušil, ale v zápětí se opět rozzářil, když si všiml, že si ho doktorka Gordonová prohlíží, tedy spíše se na něj nechápavě dívala, neboť nepokrytě zíral jejím směrem. Rodney se vzpamatoval a rychle uhnul pohledem jinam. V zorném poli se mu objevil zase Ronon, kterému se u jídla dělaly boule za ušima a Rodney jen znechuceně odfrkl.
Najednou Ronon přestal jíst, polkl sousto, otřel si ruce do kožené vesty, vzal do ruky ubrousek a zpoza pásku opatrně vytáhl malý předmět, který rázně položil na stůl před McKaye.
„Tohle jsem našel v jedné dolní místnosti. Myslel jsem, že by tě to mohlo zajímat,“ prohlásil a popostrčil tu věc ještě blíž k Rodneymu. Pak si strčil rukou do pusy další kus jídla a s neutrálním pohledem pokračoval, jako by se nechumelilo.
„Prosím tě, co ty bys mohl tak najít zajímavého,“ řekl Rodney pochybovačně a s nezájmem si prohlížel podlouhlý předmět antického designu, který ležel před ním. Vypadalo to jako malá červená krabička a v Rodneym to rozhodně nepůsobilo dojmem, že by ho to mohlo nějak zajímat. Ledabyle to vzal do ruky, když se ta věc okamžitě rozzářila a z boku se vysunul malý krystal. Rodneymu se rozšířily oči překvapením. Na tohle tu ještě nenarazil. Udiveně pohlédl na Ronona a úplně zapomněl na svoje znechucení z jeho stylu jídla. Ronon se tvářil jakoby nic, jen v očích mu hrály plamínky a koutky úst mu cukaly pobavením.
„Kde že jsi to našel?“ zeptal se Rodney a snažil se nevypadat moc zvědavě. Pořád se tvářil, jako že ho to vlastně moc nezajímá, ale když už to tady je, tak že by se na to mohli podívat.
Ronon upustil kost na tác se zbytky jídla, vzal do ruky tu věc a ta se v jeho rukách rozzářila taky.
„Našel jsem to v malé místnosti o několik pater níž. Je to dost vzadu a očividně tam buď nikdo nebyl nebo to přehlédl. Šel jsem na obchůzku, protože jsem se nudil,“ odpověděl Ronon a přitom šermoval Rodneymu červenou krabičkou před očima. „Leželo to na zemi, tak jsem to zvedl a ono to udělalo tohle…,“ dodal a podával věc Rodneymu. Ten ji vzal štítivě do prstů a pak ji utřel do ubrousku, protože byla celá mastná od Rononových rukou.
„Vážně bys potřeboval lekce etikety,“ zabručel otráveně a pak si začal tu zářící věc prohlížet důkladněji.
„No, ty taky nejsi zrovna vzor dokonalosti, že?“ neodpustil si poznámku Ronon, ale raději si vzal ubrousek a utřel si ruce do něj. Hodil zmačkaným ubrouskem po McKayovi a vstal.
„Pojď, ukážu ti, kde to bylo,“ řekl, odsunul židli a zamířil k východu z jídelny.
Rodney vyrazil za ním a cestou ještě mrkl naposledy na doktorku Gordonovou, která však byla zabraná do rozhovodu s kolegy a Rodneymu nevěnovala jeden jediný pohled.
Ronon zavedl McKaye do malé místnosti hluboko v podzemí. Výraz „o několik pater níž“ mu přišel pro tuto část města naprosto nedostatečný. Trvalo jim pěkně dlouho, než tam došli. Místnost byla prázdná, až na pár malých sloupků uprostřed, rozestavěných do kruhu. V místnosti byla tma, ale když do ní McKay s Rononem vešli, tak se začal pomalu sama rozsvěcovat. Rodney se na chvíli zastavil ve vchodu a místnost si prohlédl. Už několikrát doplatili na to, že jednali zbrkle a i když se v něm probouzela přirozená zvědavost a duše vědce už se těšila na to, jak bude toto místo zkoumat, raději chvíli počkal, než se vrhl k záhadným sloupkům. Ronon se zastavil vedle něj a čekal, co se bude dít, ale když McKay jen tak stál a nic neříkal, netrpělivě ho odstrčil a vešel dovnitř.
Rodney jenom protočil panenky, ale když viděl, že se nic nestalo, vešel dovnitř taky a zamířil doprostřed.
„Tady to leželo,“ ukázal Ronon na zem vedle jednoho ze sloupků. Těch bylo přesně pět a tvořily pětiúhelník. Při bližším zkoumání Rodney objevil, že podobných malých krabiček je tam víc. Přesněji řečeno, v každém z oněch sloupků byla podobná věc zastrčená z vnější strany, jen v jednom chyběla. Rodney vytáhl poslední z nich z kapsy a bezmyšlenkovitě ji zastrčil do prázdného otvoru. Nic se nestalo. Jakmile tu věc pustil, zhasla a zůstala tiše vězet ve sloupku stejně jako všechny ostatní.
„Jednu věc můžeme říct s určitostí,“ pronesl Rodney do ticha. „Není to určno jen pro ty, kteří mají antický gen. Fungovalo to i u tebe, takže to spíš reaguje na lidi jako takové, „dokončil myšlenku a opět se dotkl záhadného krystalu. Ten se opět rozzářil, ale nic se nestalo.
„Mohl by ses dotknout taky jednoho?“ pobídl McKay Ronona a ten beze slova přistoupil k nejbližšímu sloupku a dotkl se trčícího krystalu. Ten se okamžitě taky rozzářil, ale jinak se nic nestalo. Jen teď zářily dva krystaly místo jednoho.
Rodney chvíli zadumaně hleděl na celé zařízení a pak se otočil k Rononovi.
„Jdeme,“ řekl náhle a zamířil zpátky.
Za nějakou dobu se vrátili zpět doprovázeni Teylou, Dr. Zelenkou, Elizabeth a podplukovníkem Sheppardem. Všichni byli očividně nadšení, že jim Rodney chce ukázat svoji novou hračku.
„Rodney, mám důležitější věci na práci, než asistovat u nějakých tvých pokusů…,“ povídala právě Elizabeth, když vešli do místnosti.
„Zabere to jen chvilku a pokud je moje teorie správná, tak zjistíme hned, o co jde,“ vysvětloval McKay. Postupně všichni vešli do místnosti a seskupili se uprostřed vedle podivného zařízení. John se rozhlížel kolem dokola a říkal si pro sebe, jaktože tady nikdy předtím ještě nebyli.
„Stoupněte si každý z vás k jednomu sloupku,“ poručil jim Rodney.
Název výzkumu: Lokiho Palice
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu:20 obrů, 2M pěchy, 2 M EB, 20k UNI , 2k orbitů, 10 drií
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datumem: 9.9. ve 23:30 hodin
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat mi do pošty.
–Seznam napíše vůdce po dokončení výzkumu, bez seznamu, nebudou dány odměny.
Příběh část: 3, Galaxie
„Ani já bych nevěřil, že budu mít problém zabít Wraitha!“ zašeptal John.
Wraith pohlédl na noční oblohu a zachroptěl: “ Řekl jsem, že se nenechám už nikdy zajmout živý Johne Shepparde!“
Detonace sebedestruktoru, která následovala, odhodila podplukovníka stranou. Otřesený Horatio se po hodné chvíli vysoukal na nohy a zalomcoval nehybným tělem.
Děkoval prozřetelnosti, když se mezi stromy náhle objevilo několik postav lidí z vesnice.
„Tady je!“ zavolal vzrušeně vůdce vesničanů a v dalším okamžiku byli oba muži, z nichž jeden byl stále v bezvědomí, obklopeni nepřátelským davem.
„Je to ďábel, ne anděl!“ napřáhl muž paži směrem k ležícímu Sheppardovi, „vysál život mladé dívce!“
„Padlý anděl!“ ozvaly se vzrušné hlasy, „byl svržen z nebes!“ „Ne!“ Horatio prudce potřásl hlavou. „On nás zachránil! Ten druhý byl zlý…“
„Kdo? Jaký druhý? O kom mluvíš?“
„Ten druhý s bílými vlasy!“ Horatio se otočil kolem své osy a s hrůzou si uvědomil, že tělo – jediný důkaz, je nenávratně pryč!
„Zachytil jsem kód Johna Shepparda,“ zvolal vzrušeně McKay a Ronon se k němu nahnul tak prudce, že ho přirazil hrudníkem na palubní desku Puddle jumperu.
„Kolik signálů přijímáš z toho místa?“
„Ohó, velmi hodně je to dav, Elizabeth!“
„Asi se John účastní nějaké oslavy?“ zasnila se Teyla.
Lilith plakala. Utírala si slzy a její opuchlý obličej byl samá šmouha. Ona věděla, že není pravda to co všichni říkají. Stála na samém okraji náměstí a neodvažovala se jít dál, protože ji matka řekla, že ona také nese vinu na tom co se stalo. „Ty jsi ho přivedla Lilith! Budou o tobě říkat, že jsi spolčena s ďáblem až do konce tvého života!“
Hranice utěšeně narůstala a už byl vztyčen a upevněn středový kůl. Lidé si vzrušeně vyměňovali názory, zatímco stále ještě přihazovali další a další svazky roští. „Tohle by stačilo na tucet padlých andělů a ne jen na jednoho,“ řekl bodře jeden z mužů a vyvolal tím bouři smíchu.
Zamaskovali Puddle jumper a vydali se směřem k vesnici. Elizabeth tlouklo srdce tak silně, že si přiložila dlaň na hrudník. Tak snadný úspěch nečekala. Cestou k planetě se smiřovala s tím, že najdou jen trosky a možná Johnovo tělo. Celý ten čas čelila Caldwellově uražené ješitnosti a teď se mělo potvrdit, že mise nebyla marná.
Ronon se prudce zarazil a přiložil si dalekohled k očím, „no tohle se vám nebude líbit!“
„Co, co se děje!“ McKay si nervózně hryzal rty.
„Tohle není oslava Rodney,“ zavrtěl hlavou Ronon a dal se do běhu.
„Bože co to dělají? Vždyť oni ho chtějí, oni ho vedou na…“
Elizabeth vytrhla dalekohled McKayovi z rukou. To co uviděla ji podlomilo kolena. Zahlédla v davu postrkovanou a bránící se postavu. John!?
Ronon první doběhl na kraj náměstí a začal se prodírat stále více houstnoucím davem. Snažil se vyprostit zbraň z pouzdra, ale dav s ním smýkal a on si se zoufale uvědomoval, že to nemusejí zvládnout!
Zavřel oči a začal se modlit. Tahle modlitba byla jediná co znal. Říkala mu ji matka před spaním. „A teď Johnny zavři oči a spi,“ ještě její poslední úsměv od otevřených dveří dětského pokoje a pak zhasla světlo.
„BOŽE,“ Sheppard stiskl rty, „tohle nemůže být pravda!!“
Caldwell držel vysílačku v ruce a nevěřil svým uším. „Cože mám udělat? Vždyť jste nechtěla, abych s Daedalem kroužil na oběžné dráze.“
Elizabeth křičela tak, že posádka na velitelském můstku strnula v němém úžasu. Daedalos se neprodleně vydal splnit rozkaz doktorky Weirové.
Oheň zapraskal Johnovi pod nohama a on sebou zazmítal v poutech při marném pokusu uvolnit se. To, co následovalo vešlo do kronik a velmi dlouho se o tom vyprávělo. Poté co byl anděl zázračným bílým paprskem přenesen zpět na nebesa, padla na vesničany bázeň. Horatiova vážnost stoupla a malá Lilith se stala místní svatou, protože jako první poznala, že ten, který spadl z nebe je anděl. Lidé přicházeli s pokorně skloněnou hlavou a kladli květiny ke dveřím domu, kde bydlela. K uspokojení její matky přinášeli i věcné dary.
V tom přišlo hlášení…
Galaktická výzkumná stanice IRS-02 sdružující politicky neutrální vědce galaxie Pegasus
hlásí jeden z největších objevů své dosavadní existence.
Miliardy naquadahu investované do obřího sledovacího zařízení nazývaného Fron (=Hlava)
se konečně zdají být nepromarněnou investicí.
Po několik dní trvajícím zpracování a analýze získaných dat výzkumná stanice hlásí objevení nové galaxie.
Skupina astronomů měřením zjistila, že první světelné paprsky, které cestují rychlostí přibližně
300 000 kilometrů za sekundu, se od galaxie směrem k výzkumné stanici v galaxii Pegasus vydaly
před asi 13 miliardami let, tedy nedlouho po velkém třesku.
Jedná se tedy pravděpodobně o jednu z nejstarších galaxií vůbec a jako taková by mohla skrývat
neskutečná bohatství a možná i nové formy života.
Ihned po publikaci výše zmíněného vůdci jednotlivých ras neváhají a začínají jednat.
Začíná krátký výzkum, ve kterém jde o vybavení ML, zaplacení nejlepších vědců a
vybrání nejschopnějších vojáků.
Podle pořadí dokončení výzkumu budou mít rasy právo zvolit si počáteční sektor.
Je jich 14, stejně jako ras, v každém počátečním sektoru tedy bude jedna rasa.
Přejeme hodně úspěchů a zábavy při plnění úkolů.
eliasss a Daen (nebojte se na nás obracet s dotazy)
Název výzkumu: Galaxie
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu:5 prvoplanet, 30k zlodějů, 5 drií a začátek příběhových bojů
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datumem: 23.8. v 18:00 hodin
–Výzkum je povinný, kdo by nedělal, bude po celý věk bez bojů.
–Seznam napíše vůdce, může ihned, bez seznamu nebudou dány odměny.
Příběh část: II – Wraith
„Slyšel jste to!“ Horatio se zachvěl, „znělo to jako lidský výkřik!“
Sheppardovi se roztřásly ruce tak, že si je pro jistotu vrazil do kapes. Stále ještě zíral na wraithskou šipku neschopen slova, protože útržky vzpomínek mu právě začaly vířit hlavou jako zběsilé.
McKay stál nad digitálním panelem na kapitánském můstku a s netrpělivým tónem učitele, který má před sebou natvrdlé žáky se snažil osvětlit svůj plán „tenhle solární systém, je ve vnějším pásu galaxie Pegasus. Obyvatelná ve smyslu lidského života je pouze jedna z planet, alespoň tak to říkají senzory. Složení atmosféry a síla gravitace…“
„Pokud budeme předpokládat, že se plukovník při pronásledování té wraithské stíhačky dostal až tam, nebo spíš byl schopen tam doletět při poškozeních, která měl,“ utrousil Caldwell stále ještě rozmrzelý z téhle nové, překotně uspořádané záchranné mise.
McKay se zamračil. Neměl Caldwella příliš v lásce a navíc nesnášel, když někdo přerušoval tok jeho myšlenek.
„Ovšem že, my to PŘEDPOKLÁDÁME!“
Elizabeth se nadechla: „Proč myslíte, že na některých obydlených planetách Antici nepostavili brány?“
„Možná si je nechávali v záloze, jako poslední útočiště,“ řekla Teyla.
„No myslím, že ta wraithská šipka tuhle teorii přinejmenším popírá!“ podotkl Ronon chmurně.
„Nemyslím Ronone! Znám legendy o panenských planetách nikdy nedotčených Wraithy!“
„A Wraithové je asi znají taky..,“ ušklíbl se hromotluk.
„To jenom potvrzuje, že existují!“ nedala se Teyla.
Elizabeth se zamyslela, „pokud tomu tak skutečně je, pak tam nemůže Daedalos jen tak kroužit na oběžné dráze…“
„Pchá! Elizabeth ta možnost je přinejmenším velmi nepravděpodobná!“ušklíbl se McKay.
„Tak co navrhujte,“ zavrčel netrpělivě Ronon.
Wraith s okouzlením hleděl na v předsmrtné agonii svíjející se tělo. Energie , která z něho prýštila byla čistá, takovou nikdy neokusil. Žádné v genech zakódované poselství strachu, jen čiré překvapení a tvrdošíjné lpění na životě. Hruď pod jeho dlaní se pomalu přestávala chvět. Nakrmil se.
Sheppard zavřel oči. Hlava mu třeštila, ale obrazy už začaly skládat mozaiku. Prudce se otočil na Horatia,“Jste ve velikém nebezpečí!“
„Kdo? Já?“
„Ty, všichni, celá planeta…“
Horatio se nechápavě zamračil, „souvisí to s tvým pádem z nebes?“
„Jo, jo se mou a s tímhle,“ zadrmolil Sheppard a mávl rukou k šipce.
Tohle bylo něco, co zkalilo Wraithovu dobrou náladu. Našel trosky stíhačky svého pronásledovatele rozeseté v okruhu několika desítek metrů. Podle analýzy jejich stavu, byl dopad stroje smrtonosný. Kde ale potom bylo pilotovo tělo?
Mohl se vrátit do úlu a s několika vzorky budoucí slibné sklizně a předat osobně souřadnice planety královně. Věděl, že tímto odvážným činem upevní své místo v hierarchii, ale nechtěl nic ponechat náhodě. Nejdříve najde toho, kdo se na něj opovážil zaútočit!
Horatio stěží popadal dech. „Dva z nebe spadlí? Počkej!“ chytil Shepparda za paži, „ty říkáš, že tam na nebesích bojují dobré a zlé bytosti mezi sebou?“
„V podstatě ano!“
„A ty patříš k silám světla?“
„No? Ano!“ podplukovník rezignovaně kývl hlavou, protože na vysvětlování nebyl čas.
Setmělo se. Hvězdy zářily na temné obloze. Sheppard otočil hlavu k nočnímu nebi. Zvykl si už na neznámá souhvězdí, ale přesto ho ten pohled nikdy nepřestával fascinovat.
Nedaleko odsud se cosi pohnulo. Vyrušení ptáci polekaně vzlétli z korun stromů. S mrazením v zádech se otočil po směru zvuku.
„John Sheppard!“ hlas temně rezonoval vysoké postavě hluboko v hrudi.
„Nic si nedlužíme, vzpomínáš si!“ polkl naprázdno ohromený Sheppard a dlaň mu přitom automaticky vystřelila k hrudi. Stará rána se ozvala.
„Neměli jsme se už nikdy potkat!“ Wraith rozpřáhl ruce a v každé svíral zbraň.
„Ale stalo se to,“ odtušil Sheppard naoko klidně, zatímco mu ledový strach sevřel hrdlo.
„Nemohu tě nechat jít, “ usmál se Wraith, ale Sheppard postřehl náznak zaváhání v jeho hlase.
„Ani já tebe…“
Wraith se pousmál. „Nemusím se tebou nutně nakrmit!“
„Aha, už jsi svačil?“ odtušil Sheppard.
„Ó ano! A brzy nebudu sám…“
„Bál jsem se, že to řekneš!“ Sheppard přešlápl z nohy na nohu a analyzoval svou situaci. Mrzuté bylo, že neměl zbraň.
„Chápeš, že tě nemohu nechat pozvat ostatní na večeři!“ potřásl hlavou.
„A jak to chceš udělat?“ wraithův hlas zněl téměř přátelsky.
Horatio s očima vytřeštěnýma hrůzou se pomalu vztyčoval za bledým přízrakem s mohutnou sukovicí v ruce. Nadechl se, zavřel oči a prudce máchl.
Wraith se s úlekem otočil, zachytil klacek, který mu sjel po zádech a prudce odmrštil útočníka stranou. Sheppard se rozeběhl a mohutným skokem srazil Wraitha k zemi. Podařilo se mu zmocnit jedné ze zbraní, ale dříve než vstal, Wraith mu podrazil nohy a podplukovník plnou vahou těla dopadl na záda. Wraith se s vrávoráním postavil a odjistil zbraň.
„Nikdy jsem si nemyslel,“ popadal dech, „že budu mít problém zabít člověka!“
„Aniž by ses nakrmil? Není to plýtvání?“ zasípal Sheppard.
„Máš pravdu!“ Wraith se prudce naklonil nad podplukovníkem a napřáhl paži. Sheppard ve stejném okamžiku stiskl spoušť. Útočník rozhodil rukama a klesl do kolen. Další rána ho srazila k zemi.
Název výzkumu: Wraith
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu:5 prvoplanet, 2 M EB, 5k orbitů , 10 drií
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datumem: 22.8. v 23:30 hodin
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat mi do pošty.
–Seznam napíše vůdce po dokončení výzkumu, bez seznamu, nebudou dány odměny.
Příběh část: I – Křídla
„Polámal sis křídla?“ dětský prst šťouchl Shepparda do nosu. „Jsi anděl?“ Sheppard s námahou odlepil víčka od sebe.
„Kouká, už kouká!“ ozvaly se vzrušené dětské hlasy.
„Věděla jsem, že není mrtvý, andělé neumírají“!
Sheppard otočil hlavu po zvuku hlasu. Holčičí tvář lemovaná zlatými prstýnky lokýnek se potěšeně usmála. Sluneční paprsky prosvítající kudrnami ji kolem hlavy vytvořily svatozář.
„Ty sama jsi anděl,“ usmál se Sheppard a holčička potěšeně vypískla.
Obtížně se vysoukal nejprve do sedu a pak zavrávoral při pokusu postavit se. „Ok, pomalu Johne!“ mumlal si pro sebe. John? Jmenuje se tedy John?
Celá vesnice byla na nohou. Muž, který spadl z nebe! Lidé se tlačili kolem domu, kam ho přivedla malá Lilith a snažili se nahlédnout do oken.
„Nejprve se objevila veliká záře,“ Lilith máchla rukou ke stropu „takhle úplně vysoko na obloze. A potom…“
„Kde jste ho našli?“ přerušil dívku vysoký snědý muž, který dlouhými kroky přecházel místnost a zamyšleně si přitom okusoval nehty.
„Tam nahoře u lesa,“ odvětila poslušně dívenka.
Sheppard seděl s hlavou v dlaních. Po noci neklidného spánku se necítil zrovna nejlépe. Usilovně se snažil vzpomenout si, ale jako by mu cizí síla zastřela paměť. Poslední co si pamatoval byl zápach kouře v kabině stíhačky a pak dlouhý pád. Vzpomněl si na svist větru v uších a na rychle se blížící zem .
„Byl jsi shozen z nebes? Pak jsi nejspíš padlý anděl!“ zděsila se Lilithina matka.
Sheppard zvedl unavené oči a pokrčil obočí v němé rezignaci. „Anděl?“
Vysoký muž předstoupil před Shepparda a téměř zašeptal: „Opatrně příteli, vaše slova by si ti prostí lidé mohli vysvětlit po svém!“
Nedaleko odsud se vysoká postava prodírala křovinatým podrostem. Lesklý černý plášť s dlouhými klopami se zadrhával o trny a několik větviček uvízlo v dlouhých bílých vlasech neznámého. Přikrčil se aby nasál pach. Panenská země! Jeho chřípí se zachvělo a bledou tváří se mihl spokojený úsměv. Instinkt nabytý staletími vývoje jeho druhu byl neomylný.
Neposkvrněná úrodná zem! Vzpomněl si na dlouhý pohled, jímž ho obdařila královna. Její zrak se mu vpíjel do tváře a on cítil, že může být jedním z vyvolených, tím, komu bude povoleno předat své geny dalšímu pokolení až přijde čas.
Svalil se do trávy a pozoroval rychle plynoucí oblaka. „Tahle země bude můj zásnubní dar pro tebe královno!“
„Jak jste jen mohl,“ doktorka Weirová zatínala pěsti tak usilovně až ji zbělely klouby. Caldwell přešlápl z nohy na nohu a jeho hlas zněl přiškrceně, „podle všech známek to nemohl přežít, jeho stíhačka hořela a stupeň poškození…“
„Ne! Vy jste se ani nepřesvědčil! Nechal jste ho tam!“
„Doktorko, při vší úctě,“ snažil se Caldwell, ale zlost té drobné ženy byla nad jeho síly. Nikdy nemohl pochopit, kde se v tom drobném ženském těle bere tolik energie.
Elizabeth se nadechla a se znovu nabytým klidem se otočila tváří v tvář ke Caldwellovi.
„Nechtějte, abych si myslela, že jste ho tam nechal schválně!“
„Nechal!?“ vyprskl plukovník, „nezapomínejte, že tohle byla jeho vlastní aktivita, kdyby se držel původního rozkazu, stál by teď tady před vámi!“
Elizabeth se zamračila, protože ji došly argumenty. Daedalos se vracel ze Země. Nic se nemělo stát! Ale stalo se. Ztráta jednoho člena posádky byla akceptovatelná, kdyby jím, ale nebyl John Sheppard.
„Na té planetě není Brána!“ Rodney McKay se útrpně zahleděl na Ronona, který s vakem přes rameno rázoval vstupní halou.
Sateďan se prudce otočil a z jeho očí sršely blesky. Několik mužů z ochrany Brány mimoděk ustoupilo.
„Já své přátele neopouštím McKayi!“
„Ok, ok já taky ne, jen trochu trpělivosti už se na tom pracuje!“
Ronon přimhouřil oči a procedil mezi zuby, „dobrá, ale ať to netrvá moc dlouho!“
Kráčeli z vesnice provázeni znepokojenými pohledy domorodců. Sheppard se několikrát otočil přes rameno a nemohl se zbavit pocitu, že něco je špatně.
„Proč mi pomáháte?“ zeptal se svého průvodce.
„Malá Lilith našla vás a já zase něco jiného!“ usmál se muž tajemně.
„Ano?“
„Jsem učenec a navíc velmi zvědavý. Hledám odpovědi!“ snědou tváří se blýskl úsměv, „četl jsem ve starých kronikách o dávno zapomenutých znalostech rasy, která nás předcházela. Taky o tvorech spadlých z nebe ve strojích, ale ještě jsem žádného neviděl…až teď!“
„No všechno je jednou poprvé!“ ušklíbl se Sheppard a napřáhl ruku k pozdravu: „John a zatím nevím jak dál?“
„Horatio,“ odtušil muž a po chvilce přemítání potřásl nabízenou paží.
„Tak tady to je,“ Horatio dramatickým gestem ukázal na hromadu klestí a smrkových větví.
Sheppard s neblahým tušením začal horečně odklízet nános.
„Vaše KŘÍDLA?“
Podplukovník strnule zavrtěl hlavou.
O lesních bytostech slyšela, ale žádnou dosud nepotkala. Pohádky považovala za dobré tak akorát pro děti, ale ona už byla téměř dospělá. Lesní pěšinou našlapovala sice obezřetněji, přesto si, ale o sobě myslela, že má pro strach uděláno. Ta vysoká černě oděná postava, která se jako duch náhle zjevila na cestě, nezapadala do žádného ji známého příběhu. Když už zkoumala ten bledý obličej se zmijími zorničkami z naprosté blízkosti, napadlo ji, že ví o koho jde. Smrt!
Název výzkumu: Křídla
Cena výzkumu: dle počtu planet v rase
Odměna bude jen po dokončení výzkumu, pro rasu:15 obrů, 1M pěchy, 20k UNI , 10 drií
Ukončení výzkumu: bude buď poslední rasou, nebo datumem: 14.10. v 23:30 hodin
–Pokud rasa výzkum dělat nechce, napsat mi do pošty.
–Seznam napíše vůdce po dokončení výzkumu, bez seznamu, nebudou dány odměny.
